Mám také zkušenost, že s některým blogem si dám práci až sisyfovskou, píšu ho několik týdnů - zasnažím se o jiný pohled, spíše vějíř pohledů, zdrojování věnuji téměř holmesovské pátrání a pečlivostí doslova slynu a chytnu i psavou slinu (si myslím) - a nic, článek propadne sítem pozornosti čtenářů téměř bez povšimnutí. A překročí ho a na čtenářské výsluní okamžitě vystoupá blog, kde si autor smočil štětec, aby s ním jen tak dojmologicky cáknul na plátno. A vy si svou poctivou rozsáhlou fresku odnášíte do muzea zapomnění, oddíl nepochopení, sekce padající prach. Potom se však v diskusi zjeví jeden jediný diskutér, či dva, který si s opravdovou rozkoší pomlaskne a pochválí s tím, že evidentně tuší či přímo ví, kolik asi úsilí autor na realizaci vyplýtval až vypotil. A já jsem šťastný - mí Pražané (oba) mi rozumějí, stojí za to žít a dál psát. Možná to mám takhle proto, že slávu-polní trávu jsem si už dávno odbyl se statisíci čtenářů, milionem posluchačů a třeba tři a půl milionem diváků. A dnes - idnes se psaním opravdu jen bavím bez sebemenších egoambicí kromě snad té pochvaly od “spiklenců ducha”, o niž ještě (a pořád velice) stojím. A mám tu na blogu idnes své tajné favority, které čte opravdu málokdo, ale já moc rád a vždy. A moc by mi tu chyběli, kdyby psát přestali. Karma a čtenost jsou bonusy velice příjemné, a kdo tvrdí, že ne, jak by řekl Freud, ten onanuje dodnes. Ale svět stál před blogery a bude i po nich.

A ještě k otázce “politických” a “apolitických” témat. Moc to nerozlišuji, zveřejnění na blogu je většinou určité politikum, už tím, že nese nějaký názor. I když jde o názor na rozkvetlou louku.

Josefe, ani tady si nezůstal nic dlužný svému psacímu umu a myšlenkovým pochodům hodným povšimnutí. Tvoje politické blogy se zcela vymykají nudnému podání jiných blogerů. I ty čtu ráda.

I já mám několik málo autorů, na které se velmi těším.

Máte naprostou pravdu. Třeba v srpnu se tu budou všichni předhánět v tom kdo napíše údernější blog na téma invaze sovětských vojsk, nyní tu pro změnu zase máme víkend Milady Horákové, čili to samé v modrém. Tedy ne že bych zpochybňoval tyto historické události, ale ty kecy jsou o tomto každý rok úplně stejné a už jsme je slyšely asi miliónkrát takže je lepší věnovat tento krásný slunečný víkend rozumnějším věcem.

Tudíž přeji krásný zbytek víkendu u vychlazeného a grilovačky.

Karma.

Ono je to stejné, jako s těma vašima bolševickýma kecama . Taky pořád dokola.

Vždyť nepište o tom samém, co ostatní.

Četl jste Bylo nás pět? Kluci si říkají - my, co spolu mluvíme (a chodíme). I tady jsme MY, co spolu mluvíme. A rádi spolu mluvíme. Nemusíte s námi mluvit.

"Bylo nás pět" je knížka pro děti, viďte.....

Vazeny autore, popsal jste to vystizne, Blogy ctu vetsinou u obeda a hned podle tematu nebo autora je delim asi takto: kravina-kravina-kravina-kravina-kravina-dobry blog-kravina-kravina atd. Ovsem na druhe strane se nedivim temto vyplodum, protoze casto vychazeji z oficialni propagandy predevsim na CT24. Poslednim prikladem je program o pani Horakove. Zatimco bloger pan Berwid-Buquoy napise jeji skutecny zivotopis (neprilis vydareny zivot narodni socialistky), temer na vsech informacnich kanalech se dovite pouze, jak komunisti popravili naprosto nevinnou zenu. V dobe internetu si kazdy zajemce muze fakta zjistit stejne tak, jako cely zivotopis dolozil pan Berwid-Buquoy .Podle meho nazoru zde pretrvava od r.89 klasicky pruplach mozku jako v dobach socialismu, jen je zabaleny do tzv. "demokracie po cesku". A vetsina blogeru s velkou ochotou ty kraviny prevede do sveho clanku s tim, ze s radosti si precte "diskusi" plnou spinavosti a titulu "Makrela, Bures, Venezuela atd". Jak uvedl pan B-B ve svem clanku o pani Horakove "maly narod...". Dal nebudu pokracovat, najdete si ho sami.

Ano ... aspoň zatím ...

Psani na politicka temata se snazim vyhybat, sec mohu, i kdyz se prisnam, ze mi to obcas ujede. Ale snad to neni tak casto

To je tak nějak každého osobní rozhodnutí, jestli chce psát pro radost z psaní ( takové články většinou končí se čteností maximálně do 500) nebo píše o aktuálních věcech, které hýbou dobou. Někdo to opravdu umí a jiní se jen "vezou na vlně". Občas by si člověk měl položit i otázku: "Proč bych měl vůbec psát, zajímá to ještě někoho?"

Přeji hezký den.

To je pravda, milá í Pavlo. Je mi ale opravdu milejší psát pro 400 lidí, s kterými si rozumím a kteří moje vzpomínky čtou rádi, než se tu do krve přít se dvěma tisícovkami lidí, s kterými se v ničem neshodnu, a leda se zbytečně rozčilím. . Jsou to ty rovnoběžky, která vedou až do nekonečna. Hezký večer.

Lidé jsou různí a každý to svoje působení tady na blogu bere jinak. A týká se to autorů i diskutujících. Někdo to seká jako "Baťa cvičky", jiný napíše článek poprvé a naposled. Někdo píše pro karmu, jedné Bůh nejmenované blogerce, se zase dělá údajně vždycky špatně, když její karma překročí číslo dvacet. Ono se to tady nesmí brát ve finále moc vážně. Včetně nadávek a osobních útoků, protože, když nejde o život tak jde.... A nikdo nikoho také nenutí aby navštěvoval zrovna blog idnes..

Ten Bůh mi tam skočil omylem...

Blogy neřeší nic a zároveň všechno. Jakási vrba, která oraší pupeny diskuse. Jsou vrby jaksi samorostoucí, které pupeny diskuse nevypouštějí. Působí na mne jako smuteční, takové samoúčelně vegetační ! Pohlédni na mne - obdivuj a nedotýkej se ! Ať se děje, co se děje - naše vnímání ovlivňuje - Ekonomická vegetace. Bezprostředně, neideologicky, se dotýká každého z nás. .Je zajímavé, že kolem tohoto tématu, je vždy velice málo rašících pupenů. Asi stačí ujištění, že bude lépe a vše poroste jaksi samo ...