"A pro které je to noviny?" ptal se Werich: " No to je jedno." - Tak zvaný demokratický tisk prakticky opisuje jedne od druhého, jak témata, tak i názory, o zdejších blogerech nemluvě. To nemáme na víc?
Asi nemáme.
Je to honba za "pokladem", za senzacemi, o paparazzi nemluvě. Případně jde o politický mediální proud (dřív se tomu říkalo štvanice), který se veze po jedné vlně. Pluralita názorů se nenosí neb "nebudeš vyznávat Boha jiného".
U těch hlavních tzv. událostí se zprávy a "senzace" vyrábějí snad přes kopírák. Aktéři mají rozdané role předem, jak v antické tragédii. A nikdo si netroufne říci jako kdysi: "Jdi, Huse, jsi volný!" (vzpomíná "osvoboditelův" syn Václav Vydra)
Pokud si někdo dovolí říci něco jiného např. v diskusi, vrhnou se na něho ostatní jako sršni. Okamžitě je označován a častován přídomky. Do volů, debilů a kreténů se zde nadávat nesmí. Zato velmi rychle dojde na nadávky jako komunista nebo fašista ...až se člověk posléze nestačí divit, kdo všechno že to vlastně píše. Kultura projevu a diskuse je zredukována na urážky na úrovni pisoárů čtvrté cenové.
A zase je to jenom stejné.
Žádné argumenty, žádné informace... "Nesouhlasíš, jsi ošklivé kačátko!"
Projděte si dnešní články v tisku, diskusi pod nimi a stejně tak u blogů. Víc nemusím vysvětlovat.
Horší je na tom, bohužel, jedna věc.
Mizí pluralita názorů.
Vše je podřízeno jakémusi podivnému diktátu jednoho názoru.
Spolu s tím se vytrácí tolerance, respekt.
Nastupuje diktát autoritářství a egoismu.
A jednotvárnosti témat.
Naštěstí si toto mnoho lidí uvědomuje.
Zejména mezi blogery se jaksi občas projevuje nechutenství zabývat se nejomílanějšími událostmi a názory. Vědí, že se k tématu mnoho zázračnějšího, originálnějšího či novějšího, říci nedá. (Samozřejmě, že i zde najdete sdostatek těch, co se potřebují utvrdit sve své názorové jednostrannosti, mnohdy hraničící až s agitkou. O nich ale nestojí zavádět řeč.) Pokud tedy nepřeklopíte nenávist celkovou třeba v nenávist ke konkrétní osobě, shodně nesdílející "správný názor". Jiným stačí upnout se na místní politiku a lokální problémy. Pak jsou vyznavači problémů osobních... a pak ten "zbytek". Zážitkáři, požitkáři i prožitáři, nadšenci, kteří chtějí jediné: psát o svém tématu, které je rozhodně jiné, než to co vám právě "nadělá" do karmy na blogu.
Dík patří jim, protože díky nim není internet taková nudná šeď.
A "obhajovatelé správné pravdy" by si měli dát závazek: aspoň každý pátý blog na zcela jiné, pokud možno pozitivní téma. Čtenosti i čtenářovosti blogů by to jen prospělo.
A názorná ilustrace na okraj:
Představte si, že by naopak všichni fotili jeden a ten samý strom. A pořád jen ten jeden. A byla by tu skupina lidí, která by tvrdila, že fotit jej lze jen se zelenými listy a za slunečného počasí...
Naštěstí tohle po nás nikdo nechce. Alespoň zatím.
