Přežili jste 1. září?
Už když jsem se blížil k nejmenované "restauraci", jak si tyhle fastfoody drze říkají, tak i na dálku bylo vidět, že se dveře netrhnou. Mládež proudila sem a tam, jednotlivě i ve skupinách... a stačilo vejít dovnitř a byli jste rázem ve zcela jiném světě.
Tedy, upřímně, věkový průměr 12-17 let jsem tady kazil jen já a pak ještě pár prarodičů, doprovázející ratolesti svých ratolestí - na sváteční "oběd".
Jako kluk jsem 1. září, po vyučování, s maminkou chodil do cukrárny na Vysočanském náměstí. Tady zbylo ještě pár otevřených boxů v prvorepublikovém stylu. Maminka vždy usedla s kávou a věnečkem... já už ani nevím, co jsem jako dítě rád jídal za sladkosti. A seděli jsme důstojně, poklidně a oslavovali jsme.
Dnešní mumraj s tím neměl zhola nic společného!
Hukot a hluk tady byl jak o velké přestávce, nebo ještě lépe: jako když opravdu skončí vyučování a mládež vyráží domů. Dnes tedy všichni vyrazili po prvním vyučování do mekáče, do káefcéčka, burgeráče a co já vím kam ještě.
Před přeřváváním toho hluku a lomozu u objednávacího pultu jsem dal přednost "ťukání" do interaktivní obrazovky s nabídkou menu. I tak to chvíli trvalo, než na mne došla řada. Ze dvou stanic byla jedna jaksi unavená a nereagovala na nic... Druhá byla pochopitelně rovněž v obležení.
Zděsil jsem se objednávkového čísla 22, protože výdejní obrazovka ukázala teprve číslo 13.
"To si pěkně počkám," pomyslel jsem si. Usedl jsem a začal se rozhlížet.
Jako první moment mi padlo do očí, že středoškolská mládež má letos v oblibě černou. Trochu to občas připomínalo výsadek URNA. Módní návrhářská nabídka nebyla v tomto stylu příliš nápaditá. Ale hlavně to na sobě měli prakticky všichni! Tedy mládenci. Děvčat tohoto věku tam také bylo pár skupinek - ano, bylo to poněkud segregováno. Děvčata byla natlačená do přiléhavých kaliopek, které neúnavně dávaly vyniknout jejich stehnům a fastfoody se nalévajícímu pozadí - promiňte tu špetku sexismu, ale to se nedá popsat jinak. Na vršek se hodilo cokoli, co aspoň trochu odhalovalo nalévající se ňadra. A do módy také opět přišla písnička Ivana Mládka:
- "Má milovaná,
- proč chodí taková zmalovaná."
Zajímavé bylo pozorovat školní mládež. Tedy tu, co už začala mutovat a do školy i ze školy směla bez doprovodu. Při vstupu, ve dveřích se jim, bez rozdílu pohlaví, rozzářily oči nad tím mumrajem a postávajícími davy. NAPOSLEDY jim takhle zářily oči, když coby caparti spatřili rozsvícený vánoční stromeček. Mně můžete věřit.
Energie této pozdně školní mládeže se vyčerpala až v davu na objednávku a posléze u jídelních stolků, kde jsem měl kliku, že jsem vystihl jakousi podivnou pauzu mezi ukončením školní výuky prvního a druhého stupně. Přijít o 15 minut později, už jsem si nesedl.
Začínající a mladší školní mládež způsobně seděla s rodiči a prarodiči. I když "seděla". Ta na pohled roztomilá, růžovo copánková holčička naproti přes uličku, na čtyřce, dělala dojem, že s ní šijí všichni čerti 24 hodin denně. ADHD na pochodu, pardon v akci. Fastfoodovou hračku dětského menu obratně vyškrábla z krabičky a ani ji moc nepoškodila - tu krabičku, protože po skončení jídla, jen tak mimochodem za živé konverzace s máti, s pohledem upřeným kamsi, tu hračku do krabičky zase zašoupla. Možná ji z ní ještě někdy vyndá.
Kdo měl v očích doslova zděšení, byli - s prominutím - geronti, kteří se v počtu několika máto, tří, jedinců, odvážili do toho zuřícího davu mládeže vkročit. Jeden manželský pár, který vypadal, jako když jim ujel před nosem autobus... horko těžko klesl na téměř dětské židličky. ON zahodil hůl a hrdinně přinesl na tácu dva hamburgery nebo co. Moc jsem je nesledoval. Jejich vyděšený, odzbrojený výraz mi stačil. - Ještě hůře pak dopadl šourající se důchodce, který nechápaje prošel kolem mne stylem krok sun krok. Dál jsem jeho Osud nesledoval, protože můj čas se nachýlil a bylo třeba se posunout k dalším dálavám.
Plány měla na dnešní odpoledne také mládež. Spoustu, jak jsem "odposlouchal" proti své vůli z řinčících a drnčících mobilů. Mládež rozhodně nehodlala vyplývat veškerý volný čas jen na hamburger a drink.
"Ty to ještě nemáš vypitý?" hlesl odevzdaně asi tak páťák-šesťák nad svou sestrou, dvojčetem. A rozhořčeně klesl opět na židli poté, co se před tím vrátil "odkudsi". Sestra do sebe hodila znechuceně nápoj a vyrazili.
No, sebral jsem se a vyrazil rovněž. Hlavně, s pocitem, že první září se rozhodně vydařil.
- - - - -
Ilustrační foto z onoho nejmenovaného fastfoodu: autor.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 5
Pobyt v Thajsku, na Krabi byl v ani ne polovině, když jsme se vydali na „šílený výlet“. Po jízdě na kajaku (ze které jsem se vyvlekl) a ananasové farmě, nás čekala jízda na slonu. V mém případě ovšem... posuďte sami!
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 4
Druhá část našeho dovolenkového pobytu v Thajsku představovala týdenní pobyt v hotýlku na Krabi. Ani tentokrát jsem si nedělal iluze, že bych se zbavil „průvodcovských“ povinností. Ale realita, jako vždy, předčila očekávání.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 3
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 2
Třítýdenní cesta do Thajska a Malajsie mi dala tentokrát opravdu zabrat. Působil jsem spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Martin Faltýn
Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 1
Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
Psa, který připomínal kostru, nalezli u chatky. Případů týrání zvířat přibývá
Premium Počet brutálních případů týrání zvířat roste. Lidé z útulků říkají, že tak hrozné zacházení nikdy v...
Levné a vyrobené „na koleni“. Drogy dorazily i na Kubu, narkomafie zatím ne
Premium Na Kubě, jak známo, hezky svítí sluníčko, často tam prší, takže tam dobře rostou rostliny, tedy i...
- Počet článků 1313
- Celková karma 16,29
- Průměrná čtenost 1152x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek