Ačkoliv jsem nerodič, včera jsem si začátek školního roku užil. Ne, nebyl jsem ve škole, úplně mi stačilo, že jsem se šel najíst do jednoho nejmenovaného fastfoodu.
Už když jsem se blížil k nejmenované "restauraci", jak si tyhle fastfoody drze říkají, tak i na dálku bylo vidět, že se dveře netrhnou. Mládež proudila sem a tam, jednotlivě i ve skupinách... a stačilo vejít dovnitř a byli jste rázem ve zcela jiném světě.
Tedy, upřímně, věkový průměr 12-17 let jsem tady kazil jen já a pak ještě pár prarodičů, doprovázející ratolesti svých ratolestí - na sváteční "oběd".
Jako kluk jsem 1. září, po vyučování, s maminkou chodil do cukrárny na Vysočanském náměstí. Tady zbylo ještě pár otevřených boxů v prvorepublikovém stylu. Maminka vždy usedla s kávou a věnečkem... já už ani nevím, co jsem jako dítě rád jídal za sladkosti. A seděli jsme důstojně, poklidně a oslavovali jsme.
Dnešní mumraj s tím neměl zhola nic společného!
Hukot a hluk tady byl jak o velké přestávce, nebo ještě lépe: jako když opravdu skončí vyučování a mládež vyráží domů. Dnes tedy všichni vyrazili po prvním vyučování do mekáče, do káefcéčka, burgeráče a co já vím kam ještě.
Před přeřváváním toho hluku a lomozu u objednávacího pultu jsem dal přednost "ťukání" do interaktivní obrazovky s nabídkou menu. I tak to chvíli trvalo, než na mne došla řada. Ze dvou stanic byla jedna jaksi unavená a nereagovala na nic... Druhá byla pochopitelně rovněž v obležení.
Zděsil jsem se objednávkového čísla 22, protože výdejní obrazovka ukázala teprve číslo 13.
"To si pěkně počkám," pomyslel jsem si. Usedl jsem a začal se rozhlížet.
Jako první moment mi padlo do očí, že středoškolská mládež má letos v oblibě černou. Trochu to občas připomínalo výsadek URNA. Módní návrhářská nabídka nebyla v tomto stylu příliš nápaditá. Ale hlavně to na sobě měli prakticky všichni! Tedy mládenci. Děvčat tohoto věku tam také bylo pár skupinek - ano, bylo to poněkud segregováno. Děvčata byla natlačená do přiléhavých kaliopek, které neúnavně dávaly vyniknout jejich stehnům a fastfoody se nalévajícímu pozadí - promiňte tu špetku sexismu, ale to se nedá popsat jinak. Na vršek se hodilo cokoli, co aspoň trochu odhalovalo nalévající se ňadra. A do módy také opět přišla písnička Ivana Mládka:
- "Má milovaná,
- proč chodí taková zmalovaná."
Zajímavé bylo pozorovat školní mládež. Tedy tu, co už začala mutovat a do školy i ze školy směla bez doprovodu. Při vstupu, ve dveřích se jim, bez rozdílu pohlaví, rozzářily oči nad tím mumrajem a postávajícími davy. NAPOSLEDY jim takhle zářily oči, když coby caparti spatřili rozsvícený vánoční stromeček. Mně můžete věřit.
Energie této pozdně školní mládeže se vyčerpala až v davu na objednávku a posléze u jídelních stolků, kde jsem měl kliku, že jsem vystihl jakousi podivnou pauzu mezi ukončením školní výuky prvního a druhého stupně. Přijít o 15 minut později, už jsem si nesedl.
Začínající a mladší školní mládež způsobně seděla s rodiči a prarodiči. I když "seděla". Ta na pohled roztomilá, růžovo copánková holčička naproti přes uličku, na čtyřce, dělala dojem, že s ní šijí všichni čerti 24 hodin denně. ADHD na pochodu, pardon v akci. Fastfoodovou hračku dětského menu obratně vyškrábla z krabičky a ani ji moc nepoškodila - tu krabičku, protože po skončení jídla, jen tak mimochodem za živé konverzace s máti, s pohledem upřeným kamsi, tu hračku do krabičky zase zašoupla. Možná ji z ní ještě někdy vyndá.
Kdo měl v očích doslova zděšení, byli - s prominutím - geronti, kteří se v počtu několika máto, tří, jedinců, odvážili do toho zuřícího davu mládeže vkročit. Jeden manželský pár, který vypadal, jako když jim ujel před nosem autobus... horko těžko klesl na téměř dětské židličky. ON zahodil hůl a hrdinně přinesl na tácu dva hamburgery nebo co. Moc jsem je nesledoval. Jejich vyděšený, odzbrojený výraz mi stačil. - Ještě hůře pak dopadl šourající se důchodce, který nechápaje prošel kolem mne stylem krok sun krok. Dál jsem jeho Osud nesledoval, protože můj čas se nachýlil a bylo třeba se posunout k dalším dálavám.
Plány měla na dnešní odpoledne také mládež. Spoustu, jak jsem "odposlouchal" proti své vůli z řinčících a drnčících mobilů. Mládež rozhodně nehodlala vyplývat veškerý volný čas jen na hamburger a drink.
"Ty to ještě nemáš vypitý?" hlesl odevzdaně asi tak páťák-šesťák nad svou sestrou, dvojčetem. A rozhořčeně klesl opět na židli poté, co se před tím vrátil "odkudsi". Sestra do sebe hodila znechuceně nápoj a vyrazili.
No, sebral jsem se a vyrazil rovněž. Hlavně, s pocitem, že první září se rozhodně vydařil.
- - - - -
Ilustrační foto z onoho nejmenovaného fastfoodu: autor.
