Možná vám ještě něco řekne soutěžní pořad "Vtipnější vyhráva". Umělci zde vyprávěli vtipy, diváci tleskali, potleskoměr hlasoval. Pak zde byl vždy jeden, který vyprávěl vtipy divácké a vítěz dostal:
Těch diváckých vtipů bylo tuším pět. A nebudu vás napínat: vítěz dostal dvěstě korun!
Pořad to byl typicky socialistický, normalizační - tomu odpovídala i "mírná zábava v mezích socialismu". Samozřejmě to bylo všechno příslušně cenzurováno... Protože to byl pořad bratislavský, a podle mínění tvůrců potřeboval zvednout popularitu i úroveň, tak sem hojně byli zváni i umělci z Čech.
Proto ten název "Vtipnější vyhráva", nikoli "vyhrává". A proto zde také byl "vyprávač vtipov diváckych". Později se diváckých vtipů ujímali všichni účastníci - zavzpomínat můžete v ukázce zde. A nebo si rovnou dejte celý dil.
Ne, nehodlám vás vracet do normalizačních časů, i když v dnešní úrovni (kromě archivu dnes prakticky neexistující) televizní zábavy bychom uvítali i takovouhle blbinu... (a la Vtip za stovku). Jde mi o něco jiného.
Nejen v rodině mám lidi, od kterých občas potřebuji pomoci s nějakou tou drobnou opravou, nebo vůbec poradit co kde a jak vybavit, apod. A nebo někam volám - jako třeba dnes - do servisu.
Velmi často následuje rozumná a jasná odpověď, ale v řadě případů - viz dnešek telefonátu do servisu:
"Potřebuji opravit vysavač na mokré vysávání. Suché jde, ale motorek na mokré nikoli. Poprosím nějaký cenový odhad."
"Tak to je buď ucpaná tryska nebo spálený motorek. Každopádně se to musí rozebrat, rozšroubovat vršek, odmontovat celý motorek, protáhnout trysku..."
NO A V TU CHVÍLI ROSTU.
Dovedete si představit, co všechno mi asi onen pracovník servisu vykládá.
Zarazil jsem ho trochu drsněji:
"Promiňte, ale vy když budete chtít ode mne natočit film, tak vám také nebudu vykládat jak se do kamery zakládá film. Potřebuji jen tu cenu."
Zarazil se a po dvou polknutích konečně ze sebe vysypal dvě částky - jednu za vyčistění, jednu za nový motorek. Vlastně částky tři: 300 korun na diagnostiku, které platím každopádně, ať se potom rozhodnu jakkoli nebo i nic.
Oddychl jsem si, že jsme se konečně domluvili.
Ze starých barrandových časů mi zbylo jedno filmařské pořekadlo v tomto smylu: "Neříkej mi, jak jsi to, zařídil, ale že jsi to zařídil."
Toto je obdobné. A právě těmto lidem říkám "vyprávač vtipov diváckych".
Proč?
Je to stejně dlouhé, je to stejně nudné, je to stejně blbé a hlavně:
je mi to k ničemu!
