Mám skvělý kávovar - mele si svou - 1

Když už se rozhodnete koupit si něco takového, je to vlastně jako nový přírůstek do rodiny. No a pokud se týká mne a kávovaru: jsem prvorodič. Se vším všudy. Už jen objednat ten správný přístroj je někdy stejně složité jako početí

Chvíli jsem váhal, nemám-li tento článek zařadit do rubriky "Věda", ale přeci jen by to bylo příliš troufalé. A rubrika "Popleteniny a popletové" neboli "Dummies a jejich vylomeniny" tu ještě nevznikla. A že by se uživila! (Ono totiž výraz dummy v prapůvodním významu znamená dudlík. Zde tedy s jemným odkazem na dudlající mimina, které toho také "hodně" dovedou. A aby to neznělo tak potupně, vymysleli angličtináři i jiné důstojnější významy -  neboli dummies se to mělo do češtiny překládat jako “začátečníci".)

Myšlenkou, respektive přáním pořídit si automatický kávovat na presso, jsem byl těhotný už několik let, Možná i devět, řekl bych. Bez ranní kávy nefunguji a tak by to bylo nasnadě, řekli byste. Jenže, jednak je to investice - tedy v zásadě nic levného - jednak musíte mít ten správný důvod. "Chci kávu" bylo pro mne jaksi důvodem nedostačujícím.

Přestože kávu miluji. Jako konzument, nikoli jako znalec. Když se totiž pustíte do studia káv, zatočí se vám z toho hlava a přejde vás na ně chuť.

Tak to teda ne!
 

Já chci pít kávu proto, že mi chutná. Nikoli, abych si hrál na znalce a super labužníka nebo dokonce degustátora. Takže arabika, robusta...pak  všelijaké ty vysokohorské, modré nebo cibetkové kávy - s vlastností oříškovou, čokoládovou, květinovou, ovocnou... S hrubostí hrubou, jemnou, na espresso... Srovnatelní s tím už jsou jen vinaři, kteří jsou v tomto vlastně na špici chutí, vůní, kyselosti, zemitosti a já nevím čeho všeho.

Z toho vidíte, že jsem se na příchod kávovaru dlouho připravoval. Teoreticky i prakticky.

Jak jsem připravoval kávu dosud?

Ani to nebylo náhodné. Po několika letech instantní a klasické lógrové kávy jsem přešel na jiné metody. Po několika "překypěních" jsem zavrhl kávu konvičkovou, presovar. Ani hlídat bublání kávy v otevřené džezvě není mým hobby. Nakonec zvítězil tzv. frenchpress.

Řeknu vám, taky nic levného. Začal jsem s ním totiž před několika málo lety, kdy ještě Ikea, Billa, Tescoma, Tchibo a bůhví kdo ještě, neměli komerčně o existenci frenchpressu ani páru. Zakoupil jsem jej totiž ve specializované kávové prodejně v centru Prahy (spolu s několika kávami samozřejmě). A vesele jsem jej užíval do té doby, než spadl na zem a pochopitelně se rozbil. Nepotěšila mne ani původní vysoká cena kolem tisícovky ani ty střepy, které znamenají štěstí. Tady se mi vyplatilo, že jsem člověk všímavý a zvídavý a blbosti si pamatuji - takže následovala návštěva opět oné prodejny. To už jsem byl v ní několikrát a z postávání až na mne přijde řada a z rozhlížení se jsem věděl, že oni prodávají i "celokovovový" frenchpress. Ten už nerozbijete, jak se o tom párkrát přesvědčil můj palec na noze.

A stal jsem se vášnivým frenchpressistou, spolu s následným zakoupením kvalitního elektrického mlýnku s kameny a tudíž volitelnou hrubostí, pak i stylového ručního mlýnku (taky pěkně cenově mastného), ve kterém škrdlám (to ruční mletí se nedá jinak nazvat) právě ty experimentální kávy jako Jamaica Blue Mountain apod. (Kde jsou ty doby k nám v prodejně stačil tamějšího kávomlýnku nápis "Kávu vám jemně nameleme.")

Upřímně, za normálních okolností by mne kupovat kávovar ani nenapadlo.

Co mne tedy přimělo k jeho koupi?

Inu, frenchpress musíte ostražitě nalévat. Nerozhodí mne to, že pak při stlačování sítka občas vybublá a vy najednou třeba vymalujete kus zdi. Ale protože jsme dělali kávu vždy silnou, nalili jsme do šálku jen půl a zbytek dolili horkou vodou. Zanechte chytání se za hlavu nad tímto barbarským způsobem přípravy kávy. Prostě nám to tak vyšlo a chutná.

Problém je jinde. A sice v tom, že přítel je z větší části nevidomý. Co vidí, nevím ani já. Ale něco vidí. Tudíž je schopen si sám uvařit, je schopen sám někam dojít (např. do masérny v centru, kde občas působí) a je také schopen zalít kávu. Jenže ji občas prostě přelije, nebo nedolije.

Minulý týden se mu to stalo dvakrát za sebou a TO byl ten správný hybný moment uvést domácí diskusí myšlenku kávovaru v život!

Kapslový kávovar jsem zavrhnul hned. Ne, nebojte se, nesmýšlím ekologicky - na to jsem příliš stará generace. Jde mi o to, že rád chuťově experimentuji. A i když je nabídka kapslí velká, přeci jen v mém kávovém bádání se občas objevují "experimenty", na které kapsle prostě nemají.

Šli jsme vyzvednout co si do velko prodejny známého e-shopu zeleného mimozemšťana (jsem prostě z části i komerční tvor, proč si to nepřiznat). Když procházíte velkou předváděcí místností, musíte k automatickým pokladnám nutně kolem domácích spotřebičů. A kávovary jsou na ráně.

Takže mne posedl impulsivní rodinný nápad  - nikoli tedy, co kdybychom si pořídili děťátko, ale co kdybychom si pořídili konečně ten kávovar?

A tím to začalo, stejně jako s početím potomka!

Nebudu vás unavovat detaily výběru. U vybraného vystaveného modelu jsem uloupl destičku s popiskou a objednal se k pracovnici prodeje.  Vybrali jsme model v ceně kolem sedmi tisíc. Vlastně ten kávovar byl i nejlevnější. Ostatní stoupaly k cenovým výšinám od 12-15 až po 32 tisíc a to vím, že není zdaleka maximální cena, za jakou lze kávovar pořídit!

Proč tedy tento? Nešlo o cenu. Pořídili jsme kávovar takový, který má pouze tlačítka. Důvod je nasnadě. Ty si přítel snáze zapamatuje a bude se mu přístroj lépe mechanicky ovládat, než kdyby to byla jen elektronika na displeji. Stejně, jak se ukázalo, měli vystavený  a snad i v prodeji jen jeden takový typ. Tak jsme si ho pořídili - Tedy, v první fázi jsme si mysleli, že si ho pořizujeme. Sepsali jsme objednávku s tím, že si pro něj dojdu do prodejny.

Jenže! V den dodání na prodejnu mne napadlo se podívat na fakturu. Chyba! Buď vznikla opisem cedulky od přístroje, nebo byla u přístroje chybná cedulka, zkrátka - objednán byl jiný typ kávovaru, což jsem si na prodejně prostě nezkontroloval, neměl jsem důvod.

Následoval telefonát na infolinku, menší objasňování a nakonec byla tato objednávka zrušena.

Čímž jsem se přesunul k internetové objednávce. Tady jsem vybraný "knoflíkový" model nalezl bez problémů. A dokonce jsem si stylově "polepšil" (jak to tedy kdo vezme, že). Ve finále jsem si totiž objednal přístroj bílý. Ani v tomto nehrálo roli to, že byl ještě o 500 Kč levnější. Rozhodující bylo, že - logicky - přítel bude lépe vnímat černo-bílý kontrast ovládacího panelu. A nechal jsem si přístroj poslat do boxu, jelikož mi došlo, že to nebude nic lehkého.

A nebylo. Ani váhou ani vyjmutím z boxu. Krabice o váze 7 kg byla vtipně umístěna v nejhořejším boxu, takže nejenže jsem měl problém na něj dosáhnout i na špičkách, ale ještě mi svou vahou 7 kg málem spadl na hlavu.

No, ale podařilo se.

A po menších peripetiích překonání rozestavěného náměstí a cesty podchodem byl kávovar konečně doma.

A tím, že to skončilo?

Kdepak! Tím to právě začalo!