Má cenu psát o pořadech typu Československo má talent?

Příliš ne. Všechny ty pořady typu reality show, ať se jedná o umělecké, pobytové, útěkové či překážkové soutěže jsou pečlivě vypulírovány dokud... dokud nedojde k nějakým vítaným "průšvihům."

Například? Jako třeba když všichni finalisté naplněni vnucenou srdceryvnou solidaritou jsou ochotni se sólově vzdát případné výhry 100.000 €uro poměrným přerozdělením mezi všechny (nepřipomíná vám to něco?). A všichni chrochtají blahem, dokud jeden happy týpek -  Alex Dowis -  se nevzepře a řekne: "Ne."

Naše prima donna českého popu, staronová česká slavice, Lucie Bílá se rozpálila opravdu do běla a pěkně to za to Dowisovi natřela! Evidentně ho svojí autoritou poškodila - i přesto to stačilo na druhé místo. A správně jí to elegantně pohodový Alex Dowis potom vrátil, když pronesl, že právě díky jemu si vítěz - Jozef Pavlusík - odnáší sto tisíc a ne pár drobných.
Byla to elegantní facka a škoda, že v tu chvíli kamery neukázaly reakci "milostivé primadony".

 Vůbec mi Lucie Bílé nebylo líto, když se musela omlouvat za to, jak po Alexovi vyjela. Byla pak evidentně zkrouhlá, schovaná za masku poslušné profesionálky - předpokládám, že jí režisér a management "Talentu" pěkně umyli hlavu a omluvu jí nařídili.

Omluvu Lucie Bílé najdete zde, v čase 8:08.

Toto všechno diváci možná i vděčně zaznamenali, protože podobné "výstřelky" každou show oživují z postupně narůstající neutuchající nudy skvělých a chválených výkonů jednotlivých finalistů. Ten, kdo nechal konečné hlasování na divácích, tím mimo jiné skvěle ulehčil emotivní rozhodování porotě. Ty výkony byly opravdu vyrovnané a záleželo jen na vkusu diváků - a hlavně jejich ochotě ulehčit svým peněženkám v mobilním hlasování; a v případě potřeby jde o hlasy lehce manipulovatelné pokud by se k vítězství řítil někdo nežádoucí (zlé jazyky na internetu tvrdily, že už bylo mediálně stanoveno, že vítězem musí být slovenský interpret - ovšem, odkaz po mně nechtějte, vygooglujte si to).

Závěrečné slzy vítěze (a já mu to moc přeju) Jozefa Pavlusíka pak byly tou správnou emotivní tečkou, pečlivě narežírovanou tvůrci formátu pořadu z Freemantle Media Got Talent (prosím nepleťte si to s pojmem Gott Talent - náš božský Kája s tím nemá nic společného). 

Co mne ale zaujalo mnohem více a co prošlo a zůstalo svým způsobem na okraji a kvůli čemu mi stojí za to psát o této soutěži, bylo vystoupení Moniky Olšovské a fenky Arsi.

Hladce proplouvala soutěží (aspoň doufám, já viděl jen to finále) - aby ne, obě dámy jsou roztomilé. "Dompterské" schopnosti Moniky jsou úžasné, stejně jako talent Arsi. Však to také neopomněla porota ironicky okomentovat, že je sporné kdo má větší talent. Už to bylo samo o sobě lehce na facky.

Kdo by si je byl ale zasloužil určitě byl Jaro Slávik. A možná ani ne. On totiž, jak je chytrej, tak je hloupej. Svým ohodnocením Moničina a Arsi výkonu ve výstupu pojmenovaném Hirošima nechtěně odhalil skutečné ledví pořadů typu Kdo má talent.

Když vystoupila ukrajinská taneční skupina Teulis, neudržela se porota rozplýváním o uměleckých hodnotách, že to je právě to, proč se Talent pořádá... kvůli těm hodnotám i talentům. Upřímně, jsou to líbivé taneční kreace v duchu moderního baletu českého Pavla Šmoka. A to ještě ve srovnání s ním jsou Teulius prostě takový popík v baletu. (Ovšem, přílišné znalosti "materiálu" jsou v dnešní době spíše na obtíž.)

Proto mne poněkud zarazil výpad Jaroslava Slávika po vystoupení Moniky & Arsi. Přepisuji jeho slova ze záznamu od času 6:25.

"Ten pátos mi tam trošku vadi. Čakal by som veselý príbeh, lebo tie prvky sa dajú ukázať aj vo veselom príbehu. Toto je trošku taká škvrna na našej... západnej civilizácii, ta Hirošima, a zdalo sa mi to nepatričné a neuctivé voči tomu co sme spravili tej japonskej kulture."

Dokud byla Monika líbivou kýčovitou Popelkou, bylo zřejmě vše v pořádku. Jakmile se však odvážně pustila do umělečtějšího tématu, bylo zle.

Jinými slovy: skutečná umělecká, citlivá a osudová témata do pořadu Směj se Talent paňáco prostě nepatří! Krve by se byl ve mně v tu chvíli po páně Slávikových slovech nedořezal a bylo to cítit i na náhle skleslé atmosféře.

Kdybych byl nebyl zvědavý, jak to celé dopadne, plivnul bych na televizní obrazovku Slávikovi do xichtu a šel spát.

TAHKLE SE TOTIŽ NIČÍ TALENT! 

Jestliže Lucie Bílá neudržela na uzdě své emoce, pak Jaroslav Slávik neudržel na uzdě svůj intelekt. A více či méně nechtěně odhalil pravé pozadí soutěží typu Kdo má talent. Každý, kdo dělá nějakým způsobem šaška a odlehčená témata, je tím pravým "talento-uměním". Jakýkoli umělečtější pokus o něco ze serioznějšího soudku je zkrátka nemilosrdně odmítán. V televizní zábavě zkrátka máme jíst pouze jen hamburgery a nikoli chateubriand!

Právě proto vzkazuji nejen Monice, ale i všem (zejména začínajícím a tudíž lehce ovlivnitelným) taletům, kteří se chtěji pokoušet i o skutečně umělecky zavážné věci:

Nedejte zničit svůj talent ani v soutěži Kdo má talent! Nedovolte kýčovitým a zprofanovaným profesionálům, aby vám vnutili svůj názor.

Nedejte se! Ten pravý talent máte totiž vy!

Protože weboví pracovních české Prima Family zřejmě včera již odešli spolu s koncem odpolední směny před koncem finále Talentu a dnes ráno v osm ještě vyspávají, tak ukázky i print screeny jsem nepořizoval na iprima.cz, ale na webu "sesterské" joj.sk, od které by se podle tohoto přístupu Prima mohla ještě mnohé učit.

http://csmatalent.joj.sk/csmt3-uvod.html