"Jeptišky" (...Kristus Superstar)

aneb: díky skvělému představení v Divadle na Fidlovačce už vím, co dám letos na vánoční stromeček místo špičky. Někdy se zkrátka "vyplatí" si sednout do první řady...

Nebudu vás dlouho napínat. Na špičku stromečku, místo špičky, si letos pověsím papírovou vystřižený obrázek Ježíše Krista. Ziskal jsem jej naprosto nečekaně, originálně a získal jsem nejen jej... To vse před pár dny seběhlo tak.

Mám totiž pár dní předem plánovanou dovolenou, díky čemuž (tomu plánování předem) jsem si zase jednou mohl vyrazit za kulturou... no řekněme, hlavně za zábavou. O prvním představení jsem vám psal už minule, byla to "Charleyova teta" v Divadle na Jezerce.

Druhým, s napětím očekávaným představením byl muzkál "Jeptišky" v Divadle na Fidlovačce. Muzikál jsem neznal, nejsem zas takový muzikálový fanda a těm českým novopočinům se raději vyhýbám...

Jestli si totiž někdo z českých autorů myslí, že dokáže diváky opravdu briskně pobavit nebo že jim za 120 minut šerosvitu a tklivého úpění typu "Ty jsi můj král" (a to je ještě geniální popěvek) sdělí smysl života a jiné hlubokomyslné myšlenky, pak je buď umělecký podvodník nebo bezbřehý naiva s minimálním filozofickým rozhledem.

S hudebním představením v Divadle na Fidlovačce mám již jednu dobrou zkušenost. Byl jsem tam před drahnými 5 lety na "Hledá se muž, zn. bohatý". Což je divadelní verze podle filmového dílka "Thoroughly Modern Millie" s Julie Andrewsovou v hlavní roli. Byl jsem tam tehdy se svým kamarádem z Malajsie, protože ten film mi představil on a oba ten hudební film máme rádi. Ono představení nám moc k srdci nepřirostlo, ovšem ne vinou Divadla na Fidlovačce, nýbrž vinou autorů divadelní hry. Trochu nás zaskočilo, že divadelní verze poněkud zahýbala s libretem, někdy i dost, vypadla poněkud nepochopitelně  naše blíbenější hudební čísla... ale jinak jsme představení zhltli, protože divadlo v Divadle na Fidlovačce udělat umějí. O tom nás to představení přesvědčilo dokonale.

Vzal jsem proto malajského kamaráda i na muzikál Jeptišky. Nejen zkušenost s divadlem, ale i odkaz na Youtube mne přesvědčil, že si ostudu neuříznu. A co víc, malajský kamarád už natolik pokročil v češtině, že mohl i neznáné divadelní představení shlédnout beze strachu, že by nerozuměl. Mezi námi, předběhnu, byl jedním z diváků, kteří se smáli nejvíc nahlas... Takže, bylo se nač těšit a to jsem ještě netušil, co čeká mne osobně, protože jakkoli se na ukázce snaží působit představení učesaně, bylo ve skutečnosti pěkně rozverné...

Samotný děj muzikálu je jednoduchý a je hlavně záminkou pro to dát možnost hercům, pardon, HEREČKÁM, neboť je to vysloveně dámská jízda, se co nejvíce vyřádit. Zápletka připraví půdu dokonale: řádové sestry si musejí vydělat kabaretním vystoupením peníze. Víc vám prozrazovat nebudu, protože pro to, co na Fidlovačce oněch 5 představitelek jeptišek vyvádí, to tady už dlouho nebylo.

Jsou to vlastně všechno dějem zarámované a svým způsobem k cíli vedené, postupně gradované divadelní skeče. Jelikož je to vlastně americký muzikál, představuje v tomto směru výkvět Off-Broadwayského divadelního kabaretiérství. Hra vlastně vznikla jako domácí představení a protože trochu americké reálie znám, dovedu si představit, že některá čísla vyvolávala salvy smíchu nejen tím, co se děje v předu, ale i na pozadí děje... režisér Lumír Olšovský tu znalost zřejmě má dokonalou. Jako zkušenému profesionálovi mi právě ona řada fórků na pozadí neunikla, jenže jsem byl natolik v šoku, že mi chvílemi dost dobře do smíchu nebylo.

Dámy mne totiž vzaly do hry!

Začalo to zcela nevinně.

Protože kamarád z Majasie špatně vidí, tak jsem zakoupil první řadu, napravo kousek od středu. Jenže zrovna tam sestry směřovaly svoji hlavní komunikaci s diváky. A že to bude zčásti kontaktní představení, to naznačovalo už i to, že jedna ze "sester" vyrazila prostě mezi diváky z horních řad a "nahnala" je dopředu na neobsazená místa - nebylo jich zas tak moc, suma sumárum by to byla jedna celá řada... takže si vedle mne sedla trojice rozverných študaček. Nalevo ode mne kamarád z Malajsie a střed byl obsazen babičkami... takže jediný "pořádný mužský", který byl hereččiným extempore na dosah, jsem byl já.

Že "bude zle" jsem pochopil hned od začátku.

"Máme tady kvíz a budeme zkoušet," prohlásila jedna sestra a já začal blednout. Zkouší se vždycky první řada! Samozřejmě to vyšlo na mne!

"No jak jsem to říkala," obrátila se sestra snad "Mary Lea" nebo "Mary Amnézie"... v tom šoku jsem si to nezapamatoval, stejně jako odpověď na otázku.

Jak se říká " s pomocí Boží a spolužáků" tedy přímo s hereččinou napovědou jsem to dal dohromady slovo za slovem (bylo to z mé strany na odchod na na oslovskou lavici)...

...a dostal jsem za to jako dárek obálku. Tupě jsem na ni zíral a "nebral jsem" - jak se říká, když herec nereaguje na narážku kolegy či kolegyně. Takže mne sestra vybídla ať obálku otevřu a podívám se, co jsem vyhrál. Řeknu vím, že mé IQ v tu chvíli bylo fakt neměřitelné! Na nule, možná ještě menší... Takže i to "rozpletení" umně složené vystřihovánky Ježíše Krista, kterou jsem pak nakonec vítězně ukázal všem divákům, mi trvalo snad půl minuty... ehm, než se tedy mohlo díky mé tuposti zase hrát dál.

V roli hlavní jeptišky, sestry Mary Regina, byla Zora Jandová. Několikrát se pak o mne otřela vtipem: "A vy si tam pane nehrajte s tím Ježíškem"... z čehož přinejmenším jednou to vyznělo velmi pikantně. To ovšem Zora netušila (neb jsme se 10 let neviděli a z jeviště mne zas tak moc dobře v tom hereckém ajfru poznat nemohla), že oslovuje bývalého produkčního kolegu z reklamní a umělecké agentury, kde kdysi Zora hrávala v řadě úspěšných muzikálů z dílny Zdeněk Merta-Stanislav Moša. (Dal jsem se jí "poznat" až o přestávce prostřednictvím inspicientky...)

Jeptišky je představení, které dá prostor všem. Nejlepší a asi i nejnáročnější číslo Zory Jandové bylo "v zajetí smíchu." Tenhle kousek "smání se" je u nás známý díky mistrovství Vlasty Buriana a jeho gramofonové nahrávky. Autor muzikálu vystavěl své smíchové číslo na jedničku a Zora Jandová je zvládla dokonale. Smála se sama "jako" po přičichnutí k nějaké lahvičce a smála se dokonale dobých 5 minut. Ale co je důležitější, smáli se i diváci, což u takto chtěného smíchu je to nejtěžší docílit.

Herecky Zoře Jandové zdařile sekundovala Ludmila Molínová, v roli sestry Mary Huberta. Její hlas nám byl od samého začátku povědomý, stejně tak i temperament, protože paní Molínová dokáže dát své roli tu patřičnou šťávu. Neochvějně drží příběh svým hereckým projevem, však ji také připadla vděčná-nevděčná role nekonečné vypravěčky vtipů, aby v zápětí předvedla, že pokud se týká tance dokáže ještě mládeži vzít vítr z plachet; což korunuje spolu ze Zorou Jandovou, synchronně provedenou hvězdicí! A to se Ludmila Molínová narodila v r. 1949!

A jak jsme tak stále poslouchali její výstupy, pak nám to došlo: její hlas je neodmyslitelně dabingovým hlasem tety Yeti, ze seriálu Chůva k pohledání. Inu, kdo umí, umí.

Nemyslete si, že další tři chůvy své výkony nějak šidily. Z Doktora od jezera hrochů známá Sandra Podogová (sestra Roberta Anna) zdařile vytvářela jednu klaunskou kreaci za druhou, Zuzana Vejvodová (sestra Mary Lea) předvedla úžasné, přitom parodické baletní číslo umírající labutě a Martina Randová (sestra Mary Amnézie) nejenže úspěšně hrála ztrátu paměti, ale v závěru předvedla country hudební číslo, že by od hodiny mohla vystupovat v Nashville.

Představení trvá přes dvě hodiny s jednou přestávkou. Během ní mne oslovila paní inspicientka a nabídla mi, coby "potrefenému", že mi zprostředkuje autogramiádu představitelek. Samozřejmě jsem neodmítl! Pozdravoval jsem při té příležitosti Zoru Jandovou a přidala mi k autogramu srdíčko a při závěrečné děkovačce na mne mrkla...

No po přestávce (kdy mne ještě na chvilku vzaly dámy do hry s příspíváním do kasičky) šlo představení do finiše... což byl, upřímně řečeno poněkud fofr, až divák litoval, že už je konec. A to bylo dobře. Ne tedy dobře to, že už byl konec, ale když by chtěl něčeho člověk ještě - a tedy u divadelního představení, na koncertě apod. - je to neklamně dobrým znamením, že se představení povedlo.

Můj malajský kamarád se smál ještě dva dny poté a projevil přání jít na ono představení znovu!

Co si mohou autoři a tvůrci přát víc?

FOTO: © Divadlo na Fidlovačce, osobní stránky umělců a další internetové zdroje.