Humor své doby: Jak se po válce naši předci vysmívali fašismu

"O Honzovi, Hitlerovi a SS Loupežnících" - satirická pohádka z r. 1946 zakončila své putování v mé knihovně na chatě. A když si připomínáme 70 let od konce II. světové války, je zajímavé se o ní zmínit.

Malá útlá knížka v tmavohnědé vazbě na mne vykoukla z bedny právě doručenými knihami, které měly zakončit svoji pouť v rekreačním středisku, aby kulturně oblažovaly aspoň zde, když už v Praze o ně nebyl zájem. Ten titul byl pro mne, v roce 1968 tehdy jedenáctiletého kluka, nadmíru neobvyklý. O to více, že odtrhnout mne od knížky byl v té době téměř nepřekonatelný problém. A tak jsem tedy četl:

Jistě chápete, že mne to zaujalo. Tím spíše, když jsem knihu zběžně prolistoval a zjistil jsem, že v ní jsou prazvláštní obrázky, hovoří se tam o spoustě historických i pohádkových postav a vůbec... Ta pohádka začínala nadmíru podivně.

Otočil jsem stránku a četl:

No, dějiny jsme už ve škole probírali... Řadu protagonistů jsem tedy znal, včetně jejich nechvalné či chvalné historické úlohy. Jedna z negativních postav byla pro mne neznámou. Kdo to byl Emanuel Moravec? Dneska je všem hej: máme různé internetové zdroje, aby se člověk dozvěděl, co to bylo za zrůdu. Jak ale v r. 1968? Teprve z knihy jsem poněkud chápal jeho neslavnou historickou roli.

Ale tohle přeci nebyl dějepis! A pohádka..? Prapodivná. A jako kluk jsem ani dost dobře nedokázal ocenit humornou stránku knížky. A nebo alespoň tu satirickou. Dodnes si kladu otázku, zda knížku dokázali ocenit lidé v roce 1946 - tím spíše ti, kteří měli nacistická zvěrstva nejen v živé paměti, ale ještě přímo pod kůži.

Chcete slyšet vlastní story knížky?

Nuže. Fašisté zvítězili nad celým světem a vyvstala zásadní otázka: s kým teď budou válčit. Autor humorně podotýkal, že občané Velkoněmecké říše neuměli nic jiného než válčit. Proradný český kolaborant Moravec nakonec našel řešení: dobýt říši pohádek!

A tak armáda obsadí na pohádkovou říši. Tedy skutečně obsadí - žádné válčení. Protože nacisté mají hrůzu z pohádkových kouzel a tak to zkusí přechytračením pana krále. A ten podepíše abdikaci. No a dál už se rozjede fašistická mašinérie. Pohádkovým postavám jsou zakázána kouzla, veškerá moc přejde na vedení nacistů... Nejvíc je samozřejmě zajímají zázračné bezpracné zisky pro zásobování Velkoněmecké říše: kouzelný ubrousek, a také: oslíčku a beránku otřes se!

A rozjedou se také represe. Nepřátelé a odbojáři - jako třeba devítihlavá saň -  jsou popraveni nebo internováni. I mezi pohádkovými postavami se najdou zaprodanci, donašeči (Bumbrlíček) a zrádci - jako černoknežník Malík, který tím pádem jako jediný smí používat svá kouzla, ale jen ve službách nacistů. Pohádková říše se tak změní k nepoznání. Její bohatství jednak drancují nacisté, na druhé straně - zbaveny pohádkových povolání - jednotlivé bytosti jsou bez práce a končí na pracovních úřadech. Zde je jim s "inteligencí úředníkům vlastní" přidělována práce tzv. blízká - např. čarodějnice Lesana, která ráda pracuje s koštětem, je poslána zametat... atd. Jenže to celé brzy opět nevede nikam.

Co s příběhem dál?

Protože je to česká pohádka - dostane tady hlavní slovo Hloupý Honza, který v tu chvíli pátrá kam se poděl pohádkový král a jeho dcera Princezna se zlatou hvězdou...

Nebudu tu popisovat všechny peripetie příběhu - ostatně sám text A. J. Urbana díky nedávno změněnému autorskému zákonu stále ještě není autorsky volný, stejně kresby dodnes žijícího Miloše Nesvadby.

Na druhou stranu si uvědomuji, že nechat konec nedovyprávěný nemá smysl. Jak to tedy celé skončí?

Nacisté jsou nespokojeni, jak hladce proběhlo obsazení Pohádkové říše a znovu upadají do bezvýchodné situace. A znovu hrozí velkoříšskému národu zahálka a degradace...

Hloupý chytrý Honza se rozhodne zabít dvě mouchy jednou ranou. Stane se chytře našeptávačem Emanuela Moravce a poradí mu nového nepřítele: přes Charonovu řeku do pekla!

A tak se také stane. Nacisté zčásti odtáhnou do říše pekel, odkud ale není cesty zpět, protože Charon, vida tu hrůzu, rozbije svou pramici. A zčásti jsou poraženi díky Hloupému Honzovi, kterého král jmenuje svým nástupcem. Honza pak z tohoto titulu povolí znovu kouzla a pohádkové bytosti se vrhnou do osvobozujícího boje... Zrádci jsou potrestáni, nacisté jsou na věky věků v pekle.

Nechtějte po mně, abych tady citoval poslední věty z knihy. Doba byla jiná a nejen silně protinacistická, ale historicky i protiněmecká. Ostatně i z výše uvedené ukázky je to zřejmé, že doba byla jiná. A národnostní myšlení bylo historicky pokřivené, protože války nedělají národy. Ty jsou do nich jen vtaženy svými zájmovými "vůdci". Dnes něco takového napsat, bylo by z toho hanobení národa a pod.

Naštěstí jsme se od té doby posunuli o značný kus dál. Historicky i lidsky. Jen to nebezpečí fašismu a nacismu je nutno si stále připomínat. I 70let po válce.