To se to o válce mluví, když se děje kdesi za Středozemní louží! To se se smutným pokrčením ramen konstatuje, že když se kácí les, létají třísky, a že válka holt přináší oběti – avšak ve jménu světlejších zítřků, zelenější trávy a všelijakých vznešených idejí! Ovšem západních idejí, samozřejmě, neboť Západ, přestože chřadnoucí a šedivějící, se nadále domnívá, že je mírou všech věcí a že je kompetentní posoudit míru demokratičnosti a svobodnosti kdekoli.
Kdyby to ten Západ dělal v rámci svých teritorií, budiž, bruselské totalitě sice nefandím, ale když už se náš stát někam (více či méně) dobrovolně vecpal, ať snáší jho. Jenže co Afrika, Asie? Tam je myšlenkové podhoubí úplně jiné a nějaká demokratia či svoboda tam jaksi nepatří. To se jen západní osvícenci, opojeni svým velikášstvím, domnívali, že ideály, které kují ex catherda z tepla svých pracoven, jsou všelidské a universální (tak jako bylo předtím universální křesťanství, kterému mj. vděčíme i za vynález tzv. „spravedlivé války“, termínu, který se hojně užívá dodnes právě v souvislosti s exportem Západu do širého světa). Klíčíme-li z tohoto substrátu, dává smysl, že Yankeeové a jejich evropští posluhovači hrdě přirážejí k pobřeží dalekých kontinentů a představují si, jak jim tento čin mesiášství črtá nad helmy svatozář – vždyť přinášejí osvícení a blahobyt!
V předchozí větě je podstatné to pobřeží dalekých kontinentů. Ne doma, ale tam. Doma jsme přece už na všechno přišli a se všemi problémy se vyrovnali, takže je na čase pomoci ostatním vyhoupnout se na náš level. Běda ale, kdyby někdo přišel spasit nás – chtěl bych vidět, kolik blogerských (a jiných) rozumbradů by nadále tvrdilo, že oběti jsou holt a že je třeba se s nimi smířit pro dobro zítřka. Kdepak! Mrtvý Čech, to by byla tragédie, zato mrtvý Arab... nu, byl obětován (pasívum používám záměrně: Araba přece nesmíme nechat rozhodovat za sebe, na to je málo osvícený) v zájmu vyššího principu. (Samozřejmě ve většině případů nejde o Araby, ale já svým článkem chci oslovit především homo occidentalis, který předpokládá Araby kdekoli, kde ještě není Číňan a kde tuší výskyt islámu).
Každý okupant se přece považuje za spasitele okupovaných (není-li nacista, dychtící po Lebensraum, nebo Yankee hledající ropu – ale tyhle teorie nyní nechme stranou). Rudí nás přeci také přitáhli vysvobodit z tenat kapitalistického útlaku! Byli jsme jim snad vděční? Kdeže, mrmlali jsme a už dvaadvacet let o tom točíme špatné filmy. Marxismus-leninismus nám byl cizí, připadal nám zvrácený a pro naše podmínky nevhodný. Asi tak, jako je pro Libyi (či jiné státy, kam Západ vyváží své myšlenkové produkty) nepoužitelná a nepochopitelná demokratia. Snad není na světě nikdo tonoucí v tak hlubokém sebeklamu, že by se prohlásil za „objektivního hodnotitele“ a jednotlivé ideje šmahem shrnul, zda jsou k něčemu, či k ničemu. A snad můžeme dát za pravdu Maxu Weberovi, že každý stát (bez ohledu na ideologické ukotvení) je především legalizované násilí.
Nevím, zda je Kaddáfí dobrý vladař. Neví to nikdo z nás, do Libye koukáme optikou televizní kamery, která nám ukazuje jen to, co máme vidět. Ale nedělejme druhým to, co nechceme, aby dělali oni nám. Taky nechci, aby si někdo na druhém konci planety vzpomněl, že prezident Klaus je podle něj pako a musí být svržen, a poslal jej bombardovat – na to bydlím moc blízko Hradu. Není spravedlivé války, právo svrhnout tyrana má jen jeho poddaný.
