Eva Strnadová

Nedocenitelné

Na křídlech jemné modré vážky,obletiv celý nekonečný svět.V očích plavovlasé krásky,jak modré růže rudý květ.

Eva Strnadová

jak anonym přechcal smrt

Eva Strnadová

bolest dává zapomenout na jinou bolest, dává, bere

přichází tak jemně po špičkách usmívá se tajemně mávnu jen rukou lehce přijde a strhne strup jó strhne usmívá se bylo mi potěšením kyne mi já brečím až to se mnou sekne

Eva Strnadová

porcelánová panenka

vrátila se z války jako jediná přežila boj musela si připomínat stále dýchat spát žít

Eva Strnadová

kam kráčí sny

obloha temná jak mozaika inkoustových skvrn les hluboký jak oči zfetovaných žen kráčela tudy jedna tak nevinná a čistá cár bílých šatů za sebou vláčela v bouři vlál

Eva Strnadová

zvuky ve tmě

šum ten starý známý zvuk když jsem se bál přicházel a nabízel mi ruku měli jsme pro sebe sál já přijal vděčně jedinou jistotu vedl mě jistě já od mala vždy nemotorně směšně snažil se zorientovat jak slepý ve tmě bloudící by zaslechnul hlas

Eva Strnadová

Mrchožrout

díval se na ni díval a svlékal ji očima stála tam nahá a slabě zranitelná pomyslně si s ní hrál jeho ruce bloudily všude slastný to pocit, slastná to představa je tak bezmocná je tak nahá je tak přemožitelná

Eva Strnadová

ticho

co chcete slyšet pravdivou lež či lživou pravdu kdeže, chválu nebeskou nebesa nade mnou, nebesa pode mnou dotknout se jich dlaní na místě se rozplynou je-li pravda lží ta strohá hradba na pomezí lidskosti pak lež je pravdou v pravou chvíli ďábel duše pohostí

Eva Strnadová

Marnosti

Vítr si se stromem ošklivě hrál, činil jen bolest a zanechal svár. ,,Ty budeš sluha, já tvůj král"! to se mu tenkráte krutě smál. Plakal ten strom, tiše tam stál, ztrácejíc kůru, pořád se bál. Po roce útlaku hněv v něm vzplál, pozdě už, zbyl tam jen pařez a žal.

Eva Strnadová

Dušičky

Jednou se to stane každém. Někdo odejde. Jde o vyléčit? Ne, jen čas to mírní, ale člověk nezapomíná..

Eva Strnadová

Čekání

Když jsem čekala, psala jsem. Napsala jsem tato slova, a když jsem se dočkala, čtu si řádek po řádku. Čekala jsem, že to dopadne líp, že já dopadnu líp. Tak budu čekat na další příležitost a třeba zas něco napíšu.

Eva Strnadová

Otrok

Takhle se cítím na tomhle blogu. Víte, že kritika od lidí, co navíc nepochopili či jen tak z nudy mají potřebu/ nutkání shazovat mě dolů. Nejen mě, moji duši, srdce, moje slzy.. Je to až směšné, ale mě to bolí víc, než kdyby mi to někdo řekl přímo do očí. Takhle se schovává, je bez tváře, nemá svá vlastní písmena, svůj vlastní text. Vysmíváte se mi, ač nechápete. Já krvácím, ač vlastně nemám proč. Nesrazí mě to na dno. Pomůže mi to vytáhnout se ještě výš. Kritizujete politiky, ale sami se chováte nechutně, používáte slova jako nůž. Bodá to víc, než skutečnost. Ano, i takoví jsou lidé. Ne, díky, já k vám nikdy patřit nebudu. Bojuju za svoje lepší já, nikdy nevyhraje pouze ego nebo superego, či snad id. Já to tak nenechám..

Eva Strnadová

Opium života

Každý máme svůj příběh. Tohle je skrytý příběh jednoho muže, zašifrovaný téměř vždy v oxymorónech.

Eva Strnadová

Nedokážu milovat. Bohužel, bohudík?

Nenávidíme.Jsme rasisti opékající se v soláriu na rožni,ve vlastní šťávě.Děláš ze sebe dobrovolně něco.Něco, co nenávidíš.Nejsi to skutečně ty, je to jiskra.Jiskra přetvářky. Nenávidíš sebe, kterého tak miluješ,v zrcadle.Miluješ nenávist převlečenouza sebelásku.Miluješ sebe nenávidícího.

Eva Strnadová

Popůlnoční shit

Oči jako bílej králík,se sluchátky ticho ruší.Ač vegetarián, Řezník,soucit rozervaných duší.

Eva Strnadová

Sen

Zrozen jako vlahý letní den, utkán ze stříbra dvou pavučin. Z ničeho, ze tmy, ze slz žen, Přetrhnout tok štěstí jest zločin.

Eva Strnadová

Smysly

Na ploše dlaně roste květ,v něm ukrývá se celý svět.Pospěš má duše neváhej,svou víru do něj dej.

Eva Strnadová

Odraz

Dali mi do rukou knihu,bych mohla tiše snít.Na tváři úsměv hříchu,do němoty jen se zpít.

Eva Strnadová

Melancholie světa aneb zlomený člověk

Nemoha se nadechnout svobody, pootevřela okno,ke štěstí jí to ale vůbec nijak nepomohlo.

Eva Strnadová

A hluchoněmý svým zpěvem rušil okolní svět

Představ si, že jednou odejdeš, všechno opustíš,všechno to, o čem jsi kdy snil.Pohlédneš zrcadlu do tváře, možná mu odpustíš,možná jsi minulost dávno už smyl.

Eva Strnadová

Ne děkuji, kouřím jen, když piji

Přál jsem si, aby vítr věčně vál,ať řeka věčně proudí.Kouř krouží kol mě jako šál,vliv promilí vše kroutí.

Eva Strnadová

Kazajka

Kéž bych tak křídla mohla mít,na tváři úsměv, vítr cítit.Z paprsků slunce věnce zlaté vít,svobodu pozdravit a chytit.