Jsou ženy hrozbou pro český jazyk?

Mám ráda češtinu, svůj rodný jazyk a mám ráda i inteligentní humor a nadsázku. To, že mám něco ráda ovšem neznamená, že to přijímám nekriticky a bez výhrad, to by pak nebyla láska, ale zaslepenost. I proto jsem se před nedávnem s chutí začetla do článku Je čeština OK nebo K.O. od Ladislava Vereckého v Magazínu Dnes, který byl věnován češtině, respektive jejímu současnému vývoji pod vlivem všudypřítomné globalizace.

Článek je poměrně vtipný a výstižně glosuje některé negativní jevy, které se v naší mateřštině stále častěji vyskytují. Místem, kde mi ale pobavený úsměv ztuhl, je odstavec s názvem Jak budeme dneska hovořit, tak budeme zítra žít, kde se autor ostře pouští do feministické lingvistiky. Skutečně nechápu, co panu Vereckému vadí na tom, že ženy chtějí mít v jazyce stejný prostor jako muži. Zdůrazňuji stejný, nikoli větší. Jsme skutečně pouze národem občanů, politiků, podnikatelů, čtenářů, klientů, řidičů atd.? Nerozumím tomu, jak se mohou pacientům porodnice (cedule s tímto nápisem skutečně „zdobí“ stěnu nejmenované české nemocnice) rodit děti – to je skutečně biologický, nebo spíše tvaroslovný zázrak.

Nejsem ani lingvistka, ani novinářka, ale přesto vnímám jazyk jako dorozumívací prostředek, který popisuje ale zároveň i utváří realitu ve které žijeme. Novináři a novinářky jsou první, kdo by měli vědět, že jazyk je živým organizmem, nikoli zakonzervovaným souborem slov. Zajímalo by mě, proč pan Verecký považuje za militantní svou kolegyni, která pouze pojmenovává všeobecně známou skutečnost, že to, jakým hovoříme jazykem a jaké používáme pojmy, ovlivní i způsob, kterým o věcech přemýšlíme. Ať chceme nebo nechceme, jazyk je totiž i nástrojem, ve kterém myslíme a promlouváme sami k sobě.

Nebojme se proto nazývat věci, lidi, profese i role, které žijeme, pravými jmény, i když jsou rodu ženského. Jak se asi cítí taková Andulka Šafářová, když dostane v nové práci vizitku, kde pod jejím jménem stojí: promovaný psycholog. Feministky si na češtinu nezasedly, pane Verecký, naopak. Čeština je krásný, složitý, hravý a tvárný jazyk. I proto bychom jej neměli pouze z lenosti či zvyku připravovat o podstatnou část jinak bohaté slovní zásoby. 

Pro blog Gender Studies napsala Helena Skálová, informační specialistka GS