Při čtení zpráv o procesu v kuřimské kauze mě zarazila řečnická otázka redaktorky Lenky Smyčkové: může být ideologie silnější než mateřský pud? V podtextu této věty bylo: jak je možné, že něco dokázalo přebít mateřský pud? (V článku se ale nakonec dočteme, že mateřský pud Kláry Mauerové zas tak potlačen nebyl – ačkoliv své syny týrala, bylo to proto, že byla dobrá matka.)
Celý den jsem pak přemýšlela o mateřském pudu a o rození a výchově dětí. Na mysli mi tanuly další otázky: Existuje vůbec mateřský pud? Existuje také pud otcovský? Jsou biologické hodiny opravdu biologické, nebo spíš společenské povahy?
Kupříkladu já sama v sobě žádné mateřské pudy nepociťuji. Biologické hodiny mi netikají. S partnerem žádné děti nechceme. Zůstat bezdětná chci už od patnácti, považuji to tedy za poměrně setrvalý postoj. Nicméně během života, když jsem mluvila o dobrovolné bezdětnosti, jsem se mnohokrát setkala s reakcí: „To tě přejde, jsi ještě mladá, uvidíš za pár let, to ti začnou tikat biologické hodiny.“ S hrůzou jsem tedy čekala, až začnou odpočítávat. Má kamarádka mi vyprávěla, jak na ní biologické hodiny dosedly drtivou silou.
Najednou začala strašně a nepříčetně chtít dítě, a tak během rozvoje slibné vědecké kariéry otěhotněla a porodila. Ptala jsem se přiškrceným hlasem: takže mě to taky čeká? Ujistila mě, že biologické hodiny začnou odbíjet prý jen asi polovině žen.
Přesto i ty, které z vlastního rozhodnutí děti nechtějí, se setkávají s nenápadnými nátlaky a manipulacemi. „Až vychováš děti, tak to pochopíš!! „Co ta o tom ví, má jen jedno dítě!“ „A ty nedopřeješ rodičům vnoučátka?“
Někdy mám pocit, že hodnota ženy roste s počtem odrozených, odkojených a odchovaných dětí. Kult mateřství je tak silný, že každá žena „prostě musí chtít děti“ a bude je milovat, protože disponuje „mateřským pudem“.
Ta myšlenka je tak silná, že mateřský pud vidíme i v týrání dětí.
Pro blog Gender Studies, o.p.s. napsala Jitka Kolářová, projektová manažerka.
