Čas házení rajčat

Letošní jaro je plné konferencí, seminářů a workshopů věnovaných roku 1968. Letní akademie, pořádaná Nadací Heinricha Bölla minulý víkend na zámku v Liblicích, se od ostatních odlišovala kromě jiného i pozorností věnovanou ženské otázce. Název workshopu, připraveného Gender Studies Rok 1968 a „druhé pohlaví“ odkazuje na stále aktuální knížku  Simone de Beauvoir. Její český překlad vyšel v roce 1966 a tehdejší veřejná diskuze k této zásadní knize feminismu zůstala na dlouhá léta jednou z mála, které se u nás ženskou otázkou zabývaly. Pro německé účastnice a účastníky workshopu to bylo stejně překvapivé, jako pro jejich české kolegy a kolegyně pamětnicí Sibylle Plogstedt připomenuté rajče, které v roce 1968 odstartovalo tzv. druhou vlnu feminismu v Německu.

Co se tenkrát vlastně stalo? Na frankfurtské konferenci Socialistického svazu studentstva (SDS), který stál v čele studentského hnutí 68. roku, promluvila Heike Sander, dnes známá filmová režisérka, tehdy představitelka berlínské „Akční rady pro osvobození žen“, o tom, jak společnost neumožňuje ženám sloučit péči o děti a domácnost se studiem a povoláním, a už vůbec ne s veřejnou a politickou činností. Muži odmítli o jejím příspěvku diskutovat, sešli se přece proto, aby dělali revoluci a ne aby mluvili o takových banalitách jako je kuchyně a děti. V tu chvíli se v sále zvedla studentka romanistiky Sigrid Damm-Rüger, ve vysokém stupni těhotenství (stejně uznávaná a možná i známější než Rudi Dutschke) a hodila na předsednický stůl rajče. Dopadlo na hlavu ideologa SDS Jürgena Krahla.

Dala tím signál k ženskému hnutí 70. a 80. let, které začalo nahlodávat dobu mužské nadvlády a měnit tvář západoněmecké společnosti. Jako houby po dešti vznikaly Kinderladen (svépomocné školky a družiny), ženské domy a zařízení, ženské projekty. Nastala éra kvót v politice i ve veřejné správě, byl uzákoněn vznik úřadů pro rovné šance žen a mužů na všech stupních veřejné i státní správy. Privátní sféra se stala politickým faktorem. Ženy se postupně  stále více uplatňovaly ve veřejných funkcích i v politice a to nejen v té lokální. Jistě ani dnes nemají Němky na růžích ustláno, stále existuje platová diference, v rozhodovacích a vedoucích pozicích zdaleka nepanuje genderová rovnost, ale nárok na zařízení péče o předškolní děti je součástí programu vlády Angely Merkelové.

Ne tak u nás, kde jsme svědky zcela opačného trendu: jedno po druhém jsou zařízení péče o  děti rušena, ženy, které nemají dostatečně vysoké příjmy na au-pairky nebo soukromá zařízení, jsou zatlačovány opět ke sporáku a dětem. Je to v Evropě ojedinělý návrat do doby o minulého století.

Nenazrál čas hodit rajče na hlavy českých mužů za předsednickými stoly?  

Pro blog Gender Studies napsala Pavla Frýdlová, projektová manažerka Gender Studies, o.p.s.