Zítra rozsvítíme vánoční stromeček

Už zítra… čeká nás nejkrásnější svátek roku. Roku, na jehož sklonku dnes stojíme a který v životě nikoho z nás nemá obdoby.

Zítra večer budeme bohatší o těch pár dárků, s nimiž na nás naši blízcí mysleli. Už teď jsme bohatší o zkušenost, kterou jsme získali: před rokem byl koronavirus jakousi vzdálenou lapálií na druhém konci světa. Na jaře jsme zjistili, že je všechno úplně jinak a že svět je dnes skutečně malou vesnicí. Ještě v polovině roku jsme po jarních drastických opatřeních, po jistém lockdownu, jemuž jsme se zděšení bez extra reptání podvolili, naivně uvěřili tomu, že to nejhorší máme za sebou, a „rozvolnili“ jsme se v létě natolik vehementně, že jsme to na podzim prostě odsrali.

A zápolíme s tím doteďka.

Do nového roku už si desetiletí žádná předsevzetí nedávám. Končívalo to katastrofou. Dnes už mívám jenom přání: a tak mi dovolte i na tomto místě si přát, abychom se tady na blogu iDnes v příštím roce setkávali především nad svými rozličnými názory na politiku naší země (a abychom si v následných diskusích na toto téma vzájemně spílali…), abychom měli k dispozici účinnou vakcínu, která záležitost s koronavirem vylepší.

Vánoce jsou – nebo mají být – svátky klidu a míru. Pohody, porozumění. Příchod nového roku pak očekáváním toho lepšího. Dovoluji si všem na tomto blogu popřát pohodové Vánoce, bohatého Ježíška a krásný (lepší toho, který právě končí…) nový rok.