Nic se vlastně nestalo, všechno je – téměř - v pořádku!

Alespoň tak na mne zapůsobil rozhovor s předsedou hnutí STAN Vítem Rakušanem, který poskytl serveru Novinky.cz. Skoro jsem se rozbrečel…

Rakušan: Svědomí mám čisté, nemám důvod odejít

Bouřlivě všichni chválíme čest všech představitelů tohoto vládního hnutí, kteří díky stykům s oním roztomilým a opět prodlouženě nesvéprávným človíčkem  a) rezignovali na ministerský post (Gazdík), b) pozastavili si členství ve STAN, ale pro jistotu zůstali europoslancem (Polčák), c) v devětapadesáti letech zemřeli, protože se v parných dnech vypravili do nějakého šíleného krpálu na severu Čech (Michalik).

Ve vedení STAN tak nezůstal kámen na kameni. Chystá se bleskově nějaký volební sněm, sjezd nebo nevím, jak tomu Starostové a Nezávislí říkají, kde si zvolí nové vedení. Předpokládám, že všichni noví adepti na vrcholné posty hnutí budou muset podepsat místopřísežné prohlášení, že pana Redla neznají, nemají jeho telefonní číslo ve svých kontaktech a jestli už je to magor nebo ne, nic s ním ani v budoucnosti chtít mít nebudou. Ono to totiž vypadá tak, že jestliže on dokázal mraky lidí dostat kvůli jejich nenažranosti do maléru, sám se z toho díky svým „papírům na hlavu“ dostane.

Víte, to je fakticky zvláštní figurka… podle nálezů znalců z oboru psychiatrie bezmála filantrop, samaritán. Plakal a cítil odpovědnost za hlad dětí v rovníkové Africe. Nepřiměřené finanční dary měl směřovat na adresu různých nadací, dokonce jeho (cituji ze serveru Seznam.cz:)

„… hypertrofovanou potřebu pomáhat dokresluje i informace, že Redl chtěl jedné z nadací darovat i dům vlastněný jeho otcem…“

Nikoli svůj, tatínkův!

Proč jsem já, do háje zelenýho, tohoto samaritána nepoznal? STAN by neměl problémy a já bych bez problémů kolem zahrady postavil nový plot, což mne už pár dní vyčerpává jak fyzicky, tak finančně!

Jenomže já, jak se znám, bych se s ním znát asi moc nechtěl. Rčení, že z cizího krev neteče, jaksi nekoresponduje s mou povahou. Být politikem, rezignovat bych nemusel. Být předsedou strany či hnutí bych ale cítil odpovědnost za to, co mí podřízení vyvádějí a bleskurychle bych se poroučel.

Být ministrem vnitra, pak tím rychleji! A neblábolil bych o tom, že se v podstatě nic tak příšerného nestalo!