Megamalér

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch rezignoval na svůj ministerský post. Nevím, jestli je to jeho rozhodnutí nebo přání premiéra, každopádně je to špatně.

Dokážu si představit, že toho všeho má Vojtěch dost. Musí toho mít plné zuby už od jara, kdy se na něj koronavirus jako něco, co nikdy nikdo nemohl očekávat, navalil. Na rozdíl od opozičních politiků si myslím, že to – ať ho jakkoli dehonestovali jako účastníka nějaké připitomělé televizní soutěže, které nám naše celoplošné televize v hojné míře nabízely a bohužel ještě stále i nabízejí – ustál. Podle mého se ctí. A může tisíckrát vypadat spíš jak vyplašená holka než jako statečnej chlap.

Adam Vojtěch rezignuje ve chvíli, kdy je bitva sotva v polovině. Opakuju znovu, je-li to jeho rozhodnutí, pak to jako člověk chápu.

Jestli je jeho rezignace dílem velkého Andreje, pak se obávám, že jeho PR poradci selhali. Ve chvíli, kdy nikdo na světě neví (tedy vyjma naší opozice), co by se dělat mělo, žádné krizové plány nikde neexistují – a pokud ano, pak jsou prostě na vodě – ve chvíli, kdy je boj s pandemií, opakuji znovu, zdaleka nejen u nás, veden systémem POKUS – OMYL, pak je likvidace ministra zdravotnictví megaprůšvih.

Nevím, jak to ve skutečnosti je – nikdy se to ani nedovím. Možná má opozice v naší zemi takovou moc, že je schopna zlikvidovat vrcholného vládního úředníka (a ona po tom dlouhé měsíce volala…), což je špatně, nebo má Babiš v rukávu nějaké eso. Alespoň předpokládám, že Havlíček nebude řídit další vládní resort.

To by se totiž zákonitě nabídla ta myšlenka, že je celá naše vláda (všechny vlády na světě…) totálně k ničemu. Že na to v podstatě stačí jeden jediný člověk, který má vizi, který sní nebo který blábolí z pozice profesora cosi o tom, že ten zasněný je naprosto mimo (a předkládá voličům této země tezi o tom, jak bude premiérem této země – možná někdy ano, ale myslím si, že v tom případě bude výrazně vousatější a šedivější…)

A to už je opravdu diktatura… nikdo nic takového samozřejmě nechceme (a nejde o banány na pultě krámů, nejde o otevřené hranice, které před námi naši demokratičtí sousedé dnes stejně zavřou) já se obávám, že do vlády jedné strany by dnes nešli ani komunisté. Je totiž fajn mít případného partnera, na něhož lze vinu za to či ono pochybení shodit.

I tak, Adame Vojtěchu, minimálně ode mne poděkování za to, co jste pro nás udělal!