Markéta zase jede

Předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v několika posledních dnech opět zazářila.

Palec nahoru ode mne dostává za svůj komentář k sobotní protestní akci v Praze, kde její účastníky označila za ty, kdo prahnou po návratu pod vojenské uskupení dávno zaniklé Varšavské smlouvy. A srovnala desetitisícovou účast na Václaváku (soudím jen podle fotek, ale bylo tu lidí podle mého názoru výrazně víc…) se stotisícovou účastí na Dnech NATO v Ostravě.

Tedy severomoravská metropole uhostila desetkrát více lidí než matička Praha.

Nejsme na tom finančně příliš dobře, víme to všichni. A tak se ptám: na kolik daňového poplatníka vyšla pražská demonstrace? Jistě, něco nás to stálo, zaangažovány byly dvě nebo tři stovky policistů (možná víc, já nevím…), asi se z našich daní platily i nějaké další peníze. A kolik stály Dny NATO v Ostravě? Desetinásobek to určitě nebyl… nebyl to betonově ani stonásobek a jestli připustím tisícinásobek, jsem patrně z velice laciného kraje.

Proč nám tohle naše paní Markéta neřekla?

A zabodovala ještě jednou: to když v Partii TT televize Prima prohlásila, že vláda pětikoalice je svým konsolidačním balíčkem jako silničáři, kteří opravují cesty (cituji ze serveru Novinky.cz): „Přirovnala bych to trošku k tomu, jako když jedeme po silnici a je tam napsané: musíme to opravit. Všichni jsme tak trochu naštvaní na silničáře, že nás zdrží jet v jednom pruhu, ale zároveň víme, že to musí opravit a zalátovat (to je krásný slovo, to jsem ještě neslyšel… myslel jsem, že se něco musí ZALÁTAT…), abychom jezdili bezpečněji.“

Pro předsedkyni PS PČR palec nahoru podruhé. Protože to je naprosto přesné. Máme za sebou prázdniny, kdy jsme cedule se smajlíkem a textem MUSÍME TO OPRAVIT vídali všichni poměrně často. Já jsem možná smolař, jinde to snad chodí jinak, ale v našem regionu jste silničáře před osmou ráno nikde neviděli, ve dvě odpoledne už byli všichni pryč. A to i uprostřed lesa, kde by hlukem způsobeným svou činností zřejmě zastavili růst hřibů smrkových a plašili přemnožené srnčí. Všude semafory (ve dne v noci, s naprosto idiotskými intervaly vyklízecích dob). Pokud jste se pak do míst, která se musí opravit, dostali mezi osmou a čtrnáctou hodinou, pak jste popatřili na čtyři romské či ukrajinské inženýry v montérkách, kteří řešili nějaký zapeklitý problém právě probíhající rekonstrukce, přičemž tu byl jeden, který v ruce držel lopatu. Aby se o ní opíral a řešil problém s nimi. Já jsem je prostě snad nikdy dělat neviděl…

Naše vláda, obávám se, předvádí totéž!

Markéta Pekarová Adamová prostě zase „jede“. A víte co? Nepotřebujeme chodit do biografu… skutečně dobrou komedii se naší kinematografii v posledních letech nedaří natočit. Smiřme se s tím, že s největší taškařicí se setkáme na stránkách nikoli pouze bulvárních, ale i docela seriózních periodik.