Toť vše
Moje dvaasedmdesátiletá matka se léčí s cukrovkou, je po dvou mrtvicích a má amputovanou nohu. Cestování autem je naší rodinnou nutností. Za tento přepych v očích moci úřední je pootevřen kohoutek na třítisícový benzínový příspěvek za rok. Chválabohu za to aspoň.
Kamarádi narušili můj životní poklid udivující otázkou. Ty nedostáváš na matku příspěvek na péči? Aha, docházím k poznání. Nějak kdysi jsem žádal, ale nebylo to k ničemu. Úřednice ani nevzhlédla, natož aby vstala od stolu a zdravotní stav matky zhodnotila. Vzteky jsem koktal a už nikdy víc poníženě žádat, zapřisáhl jsem se.
Čas plynul, matka byla nerudnější, já vyřízenější. Sanitářský kurz jsem prozíravě absolvoval už na začátku jejich neduhů. Dodnes se za to chválím. Nikdo jiný to neudělá. Žena i děti mě včas opustily, neboť věděly proč. Vystřihly mě ze života a já se ujal role Robinsona na pustém ostrově. Byl to můj úděl, a tak jsem to bral. Když mě ale kamarádi donekonečna hecovali, že kecám a zamlžuju, jaký příspěvek beru, sebral jsem matku a s vozíkem dorazil před úřad.
Vyvezli jsme se do příslušného patra. Hned za nejbližšími dveřmi to vřelo. Domníval jsem se, že se naostro řeší něco mezi občanem a úředníkem. Napadlo mě téma žádosti o příspěvek a naladilo k bojovnosti. Nicméně zbytečně jsem se vyčerpal. Za dveřmi se gratulovalo, objímalo, bylo rozjařeno. A jde to i bez roušek a rozestupů, uviděl jsem na vlastní oči při pootevřených dveřích. Přesto, že byl úřední den, musel jsem se připomenout několikerým zaklepáním. Připomínání vyžadovalo delší chvíli. Když jsem byl částečně zaregistrován a o něco méně vyslyšen, vytlačilo mě ze dveří mladé stvoření s doušky dechu na čerstvě nalakovaných nehtech. O něco důrazněji jsem zaklepal na vedlejší dveře a měl úspěch. Aspoň pro tu chvíli. Úřednice mě vyslechla, ale přesvědčit o stavu mé matky se nehodlala. A zas je to v pytli, blesklo mi hlavou. A pak spásný nápad. Něco vám ukážu, zašvitořil jsem laškovně. Úřednice dychtivě vyšla na chodbu, kde se pohledem střetla s beznohou zoufale vyhlížející ženou. Ona to ale tak nevnímala, jak se hned potvrdí. To je ona? zašveholila. Po mém přikývnutí jednoznačně konstatovala. Tak ta je ještě dobrá. Další otázky, připomínky, prosby, běsnění nepřicházely v úvahu. Doslova jsem oněměl. Toť vše, vyštěkla k mé němé postavě. Připadalo mi, že se obrnila ostnatým drátem.
Rezignoval jsem a někdo cizí to vzal za mne. Matčina psychika tím životním drancováním vzala za své. Ocitla se na psychiatrii. V té době se tam léčil manický pan Luboš. Oblíbil si moji matku, a pro Libušku, jak říkal, chtěl udělat nemožné. Rozesílal dopisy se žádostmi o příspěvek na všechny strany. Při návštěvách jsem pozoroval, že si ví rady. Přicházely mu odpovědi. Úřady se o mou matku začaly zajímat. Nevěřím na zázrak, ale tohle se mu blížilo. Pointa. Zásah manického pacienta byl unikátní svým výsledkem. Příspěvek na péči byl přiznán. Se zpětnou platností k tomu. To, pro mne nemožné, se jemu podařilo.
Když jsem šel panu Lubošovi poděkovat, o ničem nevěděl. Jeho zdravotní stav se přehrál do apatie. Až ta pomine, jistě bude k díkům příležitost. Nebo snad nemocí maskoval ten dobrý muž svůj ušlechtilý čin?
Hana Dneboská
Škoda pro vás
Nedá mi to, abych se krátce neohlédla za malou jarní cestou. Poprvé jsem navštívila Litomyšl. Už při vjezdu do města, při tom prvním setkání s ním, jako bych se nadechla jiného světa.
Hana Dneboská
Křišťálové dítě
Je to jako v pohádce o Popelce. Narodila se, aby světu přispěla svou výjimečností, kterou křišťálové děti dostávají do vínku. Ale rodiče se k ní otočili zády.
Hana Dneboská
Ach ty boží mlýny
vědí, u koho mlít, praví jedna z cestujících, které sedí v autobuse přede mnou. Ten povzdech patří Cimickému.
Hana Dneboská
Je těžké to vydýchat
Čtyřhvězdičkový hotel v jednom z triumvirátu našich lázní. Kam ucho doslechne, všude slyšet ruštinu. Hlučnou a vyzývavou napříč jídelnou.
Hana Dneboská
Překvapení je kořením života
Vždycky, absolutně vždycky, jsem měla nedůvěru k zedníkům a vůbec stavebníkům z Ukrajiny. A to ještě mnoho let před válkou na jejich území.
Další články autora |
Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů
Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....
Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát
Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...
Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia
„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...
Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození
Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...
Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka
Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...
Město duchů Kirjat Šmona. Ostřelovaný sever Izraele, o němž se nemluví
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Domy zničené raketami a dělostřeleckými granáty, žáci, kteří nemohou složit maturitu, požáry...
Rajchl má sponzory, kteří o darech nic nevědí. Pokud jdou vůbec dohledat
Premium Strany a koalice musely tři dny před evropskými volbami zveřejnit na svých webových stránkách...
Prach bitvy opláchl v Suezu, jeho fotka stvrdila bleskový triumf Izraele
Seriál Izraelský voják s tmavýma očima a zářivým úsměvem se stal ze dne na den hrdinou svého národa....
Egypt odebral licence 16 firmám kvůli pouti do Mekky, klienti měli běžná víza
Egyptský premiér Mustafá Madbúlí v sobotu nařídil, aby bylo zbaveno licence šestnáct cestovních...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 100
- Celková karma 14,54
- Průměrná čtenost 313x