Škoda pro vás

Nedá mi to, abych se krátce neohlédla za malou jarní cestou. Poprvé jsem navštívila Litomyšl. Už při vjezdu do města, při tom prvním setkání s ním, jako bych se nadechla jiného světa.

Na poměrně malé ploše se odbývá tolik krásy renesanční i barokní. A to jsem ještě nevěděla, že to malebné město má pověst duševních lázní. Něco na tom jistě bude, neboť prostředí zaujme i úsměvy, vlídností a pohodou obyvatel.

Vyřizujeme si pobyt v penzionu, když milou atmosféru naruší svým vpádem rozčilená žena. Nemůžete to vyřízení urychlit? vychrlí ze sebe. Přijela jsem na setkání ředitelů škol a spěchám. Dcera má stejný cíl, ozývám se jako doprovod. No jo, pokračuje paní ředitelka, ale já jsem tady někde cestou píchla a gumu courám po zemi. Jsem z toho na mrtvici. Poradíte mi, kam se mám obrátit?

Jste z toho fakt v šoku, komentuje její neklid šéf penzionu, ale klídek. Nic není neřešitelné, vyměníme to za chvíli. Jen obsloužíme dva stolky hostů a půjdeme s kolegou na to. Nevěřila jsem svým očím. Oni tu pneumatiku fakt vyměnili a to za krátké harmonické souhry. Harmonie, a nejen ta hudební, k Litomyšli tak nějak patří.

Paní ředitelka měla snahu zaplatit. Muži se usmáli a mávli rukou. Jeden z nich vtipně prohodil. Protože jste náš host, máte u nás desetiprocentní slevu na všechno, takže i na výměnu pneumatiky. Ale tu vy ani nevyužijete. Škoda pro vás.

Škoda pro vás. To slovní spojení mě inspirovalo k úvaze. Škoda pro každého, kdo ještě neobjevil nejen Litomyšl Smetanovu, letos obzvlášť jubilejní, ale město samé. Do nedávna jsem to byla i já.