Říká se, že všechno zlé je na něco dobré. A platí to, snad přes všechna příkoří, i pro aktuální povodně. Jak už to v českých luzích a hájích bývá, povodně odhalila zase řadu nedostatků, ke kterým zřejmě nemuselo dojít. Třeba ty, že i přes několikateré záplavy stále není dobře nastaven vztah regulace řek k lidem. V čem? Třeba v tom, a dovolím si citovat výrok z hromadná dopravy od neznámého autora: Ty debilové, co říděj vltavskou kaskádu, by zasloužili jít na nucený práce na čtyřicet let na Sibiř.
Jistě, jde o extrémní výrok, jak ale brát fakt, že většina přehrad před intenzivními srážkami nebyla ve stavu, který by dovoloval v krizové situaci větši manévrovací prostor? Anebo si zase státní úředníci řekli, jako tisíkrát dosud, že z cizího přece krev neteče a tak ti chudáci pod přehradami se plácnou přes kapsu a škody si zaplatí ze svého. Nakonec, vždycky přece můžeme říct, že máme nějaké ten manipulační řád, který, a právě od roku 2002, musíme změnit, ale nějak k tomu nedošlo. Proč? A proč státní úředník, který bude shledán neschopným, líným anebo jinak nevhodným zkrátka nebude muset opustit své místo? Je normální, že stoleté vody udeří na nic netušící obyvatele v rozmezí ani ne dvaceti let několikrát po sobě? Čert vem klimatoligické žvásty o tom, že příroda je nevyzpytatelná.
Další proč se týká řízení Prahy. Prý zastupitelstvo, až na několik přehmatů, obstálo při povodních se ctí. Ptal se někdo lidí v Radotíně? Lahovicích? Na Kampě? V Libni? No, možná by stálo panu zastupujícími primátorovi místo jízdy služebním autem, projet se několikrát narvanou tramvají z Palmovky někam na sever, protože jinam už se zkrátka nedá. Možná, že by se nestačil divit. Jistě, vox populi, vox dei... takže odhlédnuto od vrstvy nadávek a sprostých slov, které lidé beztak vypustí, by stálo aspoň za úvahu snažit se změnit zastaralé návody na současné. Když už je musím v přímém přenosu ČT241 kritizovat.
A další proč? Škarohlídi říkají, že povodně přišly do ČR jako spása z nebe. Zvláště prý, vezmeme-li v úvahu makroeknomické statistiky o vývoji hrubého domácího produktu
Že prý domácí produkt hned s radostí povyskočí kvůli zadávání zakázek na opravy silnic, železnic, chodníků, budov, mostů a dalších staveb. Stavbaři budou muset jezdit, používat pracovní nástroje a oblečení, materiál, jíst... Takže kola ekonomického kolotoče se dají velmi rychle do pohybu. Nějaká ta míra zadlužení je přece v pořádku. Vždyť jde o náhradu škod. Co na tom, že třeba Praha splácí ještě dosud povodňové škody z roku 2002. A není rozhodně sama. Takže vytlučeme klín klínem? Zdá se, že ano.
Je otázkou, proč se v Česku musejí dělat věci složitě, když jdou dělat jednoduše. Možná, že jsme se všichni, včetně státních úředníků, byrokratů a lidí, kteří rozhodují v samosprávách, odnaučili přemýšlet stylem: Je to, do dělám, dobré pro všechny, nebo jen pro mě? Nápravy záplav tak z finančního hlediska nemusejí stát příliš. Horší to bude se změnami v nás. Jeden scénář říká, že po několika týdnech snahu většiny zlepšit věci k lepšímu rychle přejdou. Takže zřejmě zase budeme muset počkat na další záplavy na rok 2024.
