Kdo si počká, ten se dočká

Moravskoslezskému kraji hrozí sociální katastrofa. Podle českých ministerských úředníků může v kraji kvůli zastavení těžby uhlí na dole Paskov přijít o práci až 71 tisíc lidí. A zatímco si politikové přes většinu domácích médií vyměňují hysterické výlevy, nikdo dosud neřekl, co kdo může udělat proto, aby nedošlo k nejhoršímu. Je to opravdu smutný příběh sledovat, jak některé politické strany mají o domnělých "jednoznačných" vinících hrozící katastrofy jasno. A tak zatímco v Lidovém domě se příčina všeho zla nazývá Zdeněk Bakala, tedy jeden ze spolumajitelů těžařské společnosti New World Resources, která tuzemské doly na Ostravsku vlastní, jiný názor mají diskutující na internetových zpravodajských serverech.

Když ovšem lidé vychladnou a vezmou k ruce čísla a statistiky, brzy zjistí, že místo laciných výkřiků alá Lubomír Zaorálek, by se hodil smysluplný scénář protikrizových opatření. A ten bohužel dosud moc v reálné podobě neexistuje. A to ani v rukách těch, kdo kritizují nejvíce. Plán by měl třeba počítat s tím, jak změnit rychle to, že většina lidí, kterým hrozí na Ostravsku propouštění, není ochotna dojíždět za prací, má problém s rekvalifikací a raději bude pobírat dávky od státu, než by se pokusila status quo změnit. A to říkají lidé z ministerstev, které pracovní zvyklosti a návyky v tuzemsku zkoumají. A to ti lidé vědí už rok dopředu, že o místo přidjo. Co pak mají dělat ti, kterým práce skončí ze dne na den?

Zajímavý komentář od anonymního uživatele zpravodajského serveru porovnal situaci na Ostravsku s uzavíráním dolů v jiných regionech České republiky. "Když se na Kladensku zavíraly doly pod údajnou záminkou, že došlo uhlí a ten poslední důl pak po ojedinělém výbuchu metanu, nikdo si moc nevšímal toho, že pod zemí zůstalo hodně kvalitního uhlí a s metanem je byl vždycky mnohem menší problém než na Ostravsku," uvádí pisatel. Svou úvahu o uzavření dolů ve Středočeském kraji pak rozvíjí o to, že důvodem mohla být potřeba zvednout cenu uhlí a zachránit tak Ostravsko. Během pár let pak došlo k uzavření všech dolů a o práci přišli tisíce horníků. To vše navíc prakticky současně s pádem Poldi Kladno, kde o práci přišlo 20 tisíc lidí. "Všichni se o sebe museli postarat sami. Někteří začali dojíždět několik hodin denně za prací, jiní začali podnikat, někteří spáchali sebevraždu," s notnou dávkou ironie vykládá čtenář. Navíc, v současné době něčím podobným prochází Sokolovsko a Mostecko.

A stát? Kromě toho, že vyplácí dávky, toho moc pro lidi nedělá. "Nepomáhá ani tím, že přestal stavět dálniční spojení k těmto krajům," dodává smutně anonym. A co z toho? Máme si pomoct zase sami? Ale jak? Ochotou cestovat za prací hodiny, zkoušet dělat vlastní byznys? Anebo úplně jinak? Když navíc většina lidí dojde při takových úvahách k nějakému konečnému bodu, vyvalí se na ně hláška od člověka, který chce být prezidentem horních deseti milionů lidí. Hláška Miloše Zemana o tom, že podnikatel, který se nepřipravuje na zlé časy investicemi do fondů na krize, nemá právo nic vlastnit, je pak vskutku ukázkou připravenosti na krizovou situaci. Otázkou je, proč pak sociálně demokratické vlády černouhelné doly na Ostravsku privatizovaly. A sám současný předseda Soc-dem. Bohuslav Sobotka navrhoval za kolik. Jistě, tehdy přece nemohl nikdo tušit, jak celá investice dopadne...

Vymyslet "něco", co změní rychle ekonomickou nabídku Ostravska není možné. Hutě a uhlí tu budou ještě dlouho. Ale Ostrava už dneska může nabídnout i víc, než jen těžký průmysl. Lepší firemní podpora, promyšlené koncepce placení energetických poplatků na obnovitelné zdroje, propracované zaměstnanecké režimy, které reflektují místní specifika a další, na míru šité programy jistě nemusejí přinést viditelný efekt hned. Jde ale o to, že by neměl nikdo, tedy ani zaměstnavatelé, ale ani zaměstnanci, stát s otevřenou dlaní a jen čekat na to, co dostanou.