Všem, všem, všem!

Tak už máme za sebou společný rok, moji milí. A to se mi do toho zprvu vůbec nechtělo! Na začátku byla kamarádka, která mě téměř násilím přesvědčila, její syn, který mi můj blog prakticky založil, a rovněž pak bratranec, který mě s velkou trpělivostí fotil, fotil, až nakonec skutečně vyfotil, což nebylo jen tak, neb u mne co fotka, to perla, a co perla, to nemožnost vystavit ji veřejnosti na odiv, že.

Byl to zvláštní rok...

Zažila jsem s vámi hodně radosti- to když jste mi na oplátku zase vy psali něco o svém životě nebo když jste mi děkovali, že jsem vás zaujala či pobavila.

S některými diskutujícími jsem si užila spoustu srandy, když jsme si po nocích pinkali našimi vesměs absurdními reakcemi a narážkami- bylo to místy hodně drsné, co?

Ocenila jsem, že moji diskutující byli vesměs slušní a vlídní; těm dvěma, z nichž jeden mě nazval jelitem (protože jsem chtěla vědět, zda se muži, močící vedle sebe do mušlí, navzájem nestydí, a on to nerozchodil) a druhý mi napsal, že moje dva psy by patřilo naložit do vany s česnekovým nálevem (popisovala jsem, jak je o Silvestru děsí rámus pyrotechniky) jsem časem částečně odpustila.

Dostala jsem jednu hezkou nabídku k sňatku, s příslibem, že budu na rukou nošena, o čemž jsem sice nepochybovala, ale musela jsem odmítnout, jednu nabídku k chození od muže, druhou od ženy- i ty jsem musela odmítnout, a jeden návrh od gigola, který mě doslova uchvátil svou profesionalitou, leč ani ten u mne neprošel.

Ale nejenom to...

Bylo až s podivem, jak mistrně někteří z vás vycítili, když jsem nebyla ve své kůži, a přispěchali s nějakou tou milou, povzbuzující větičkou nebo dokonce mailem včetně fotek; opravdu to vždy zafungovalo!

Uplynulý rok mi ale přinesl i zlé a smutné věci, chvíle zoufalství, kdy jsem nevěděla, kudy kam. K mému úžasu mě zcela zásadním způsobem podržel právě jeden spolubloger křížený s diskutérem, který mě doslova hýčkal svou chápavou a trpělivou účastí a starostlivostí. Už z mého života poodstoupil, nicméně pořád je to můj adoptovaný brácha, a já doufám, že se jednou skutečně sejdeme pod tou naší lípou s ulomenou větví...

Posílám vám všem pozdrav a dík a taky pomyslný kousek dortu, protože ty prvé narozeniny máme přece společné!

Mějte se hezky,

Ivana Dianová