V čem chodíte doma aneb trenýrky jsou úchylné!

Přijdete z venku, s úlevou svléknete oděv určený pro styk s veřejností, osprchujete se, a...převléknete se. Do čeho?

Když jsem byla malá, měla moje maminka knížku Elegantní žena, a tam bylo všechno, včetně výmluvných obrázků. Co se má, co se nemá, aby žena byla prostě za všech okolností tip- tip. Pochybuju, že ji máma někdy otevřela, přesto tip- tip většinou byla, nicméně já ji už v poměrně nízkém věku přelouskala a tím pádem měla jasno.

Oblečení na doma tu byla věnovaná dlouhatanánská kapitola, takže je nabíledni, že to je téma opravdu závažné! Na fotkách pózovaly ženy k nakousnutí v slušivých domácích oblečcích, kalhotových soupravách, dlouhých šatech, popřípadě ranních župáncích, které se narychlo přehodí přes krajkovou noční košilku, když nečekaně zazvoní pošťák, milenec, návštěva, apod...

Na základě těchto informací jsem v cca sedmi letech vyžadovala župan, abych mohla chodit otevírat návštěvám. Zřejmě jsem to tehdy podala jako věc života a smrti, neboť mi byl skutečně župánek ušit: byl červený s kytičkovým vzorem, a byl naprosto úchvatný, což dokazuje fakt, že na něj dodnes všechny moje sestry žárlivě vzpomínají...

Jinak jsme jako rodina zůstali „Elegantní ženou“ víceméně nedotčeni. Máma chodila doma v šatových zástěrách s bílým límečkem, které jí neobyčejně slušely, přestože v knize o nich nebyla zmínka, zato v nich mohla vařit, péct, prát, a obírat se hromadou dětí.

 Já, od té doby, co jsem vyrostla ze svého županu pro návštěvy, chodím doma v dlouhém bavlněném triku, zlý jazyk by jej nazval krátkou noční košilí, a měl by recht. Je to nesmírně pohodlné, pouze se nesmím zapomenout a vyběhnout v tom mimo byt, neb pod tím většinou nic nemám... K triku na doma pak neodmyslitelně patří dlouhá deka, do které se zamotávám, pokud do noci píšu, nebo dřív když jsem se v noci učila, což bylo vždy, protože já se soustředím, a tedy pracuju, jedině pozdě večer. Bezvadná věc, pouze deka nesmí štípat, a pásek (vypůjčený z libovolného kusu oděvu) se nesmí moc utáhnout, aby to netlačilo!

Pokud vím, moje sestry chodí doma v legínách a triku, jedna z nich v dlouhých batikovaných šatech, chlapi pak, včetně mého syna, svorně v teplákách a mikině, pouze můj otec zásadně v pyžamu, což se divím, že mu to hned zpočátku máma nezatrhla...

Někteří známí chodí v oblečení, které je zachovalé, ale z nějakého důvodu už se nehodí na ven- není moderní, je už znatelně obnošené, okoukané...

„Já chodím doma v trenýrkách, obzvláště když je vedro, a moje žena mi říká, že jsem úchylný,“ stěžoval si kamarád v odpověď na mou otázku. „Celý den jsem v obleku, tak bych chtěl alespoň doma mít trochu pohodlí!“

Další kamarád se převléká z džín do džín, pouze ošoupanějších, jiný asi do ničeho: „Chodím nahý,“ odvětil významně, a tak se u toho zaxichtil, že jsem se už dál neptala.

Můj první manžel se nebyl zvyklý převlékat vůbec, což mě šokovalo, je ale pravdou, že pobýval v zaměstnání od tmy do tmy, takže oblečení na doma pro něj nemělo prakticky smysl. Přesto považuju za svou velkou zásluhu, že jsem ho během manželství převlékat naučila - jeho další žena, popřípadě ženy mi jistě jsou/ budou vděčné...

Moje fenky chodí obě doma ve strakatém kožichu, v zimě hustém, v létě vypelichaném, králík jakbysmet, papoušek nevychází z domu, takže u něj nějaké převlékání odpadá.

Jak jste na tom vy?