Ulítlá na lítání

Když jsem byla malá, věřila jsem, že se naučím létat. Musím tedy říci, že jsem byla jediná, kdo o tom ani v nejmenším nepochyboval. Ale proč? Vždyť se to zdálo být tak snadné! Stačí natáhnout ruce a pořádně mávat! Hlavně nepřestávat! Chce to trénink, pochopitelně. Píli a výdrž. A odvahu. A možná i nějakého parťáka, který by mě podporoval a povzbuzoval? Trenéra?

Postupně jsem v této věci oslovila všechny příbuzné, známé, dokonce i paní učitelku ve školce, ale k mému zklamání se nikdo nechtěl přidat; jediným výdobytkem našich vzrušených debat bylo překotné nainstalování obrtlíků na všechna okna a balkóny, zvýšený dozor a návštěva psychologa. Bydleli jsme ve čtvrtém patře...

Záviděla jsem Ikarovi jeho pokrokového a odvážného otce, kterého jsem opakovaně rodičům předhazovala příkladem, ale to bylo tak všechno, co jsem mohla. Dlouho jsem to našim nechtěla odpustit, a oni mně rovněž.

O něco později se mi pak často zdávalo, že umím létat. Dokonce jsem si uměla „létací“ sny přímo navodit! Bylo to nádherné, nádhernější, než jsem tenkrát myslela. Jenom mě zarazilo, že používám zcela odlišnou techniku, než jsem kdysi plánovala! Měla jsem to původně odkoukané od ochočené hrdličky, která denně docházela na náš balkón pro zrní: odrazit se, skočit, rychle roztáhnout křídla a makat a makat. U ní to fungovalo stoprocentně, ještě jí zbyl dech na zakrákání.

Takže omyl, případní zájemci! Dělá se to jinak! Těžko se to popisuje, ale je to zhruba na stejné bázi jako tzv. šlapání vody. Účastní se hlavně nohy, ruce minimálně. A musím přiznat, že i v tom snu to bylo fyzicky dost náročné, o nějakém byť sebekratším zakrákání nemohlo být ani řeči, neb bych vypadla z rytmu a zřítila se...

Čas (a život) pokročil. Už vím, že létat nebudu. Nikdy. A že Daidalos byl nezodpovědný zoufalec. Sociálku na něj! Když věším na balkóně prádlo, nenahnula bych se přes zábradlí, kdybyste mi platili. Točí se mi hlava i v síťové houpačce. Při pohledu na letící ptáky mám závrať a je mi úzko: trnu za ně, že spadnou. Vždyť je to tak nebezpečné!

Takzvaně jsem zmoudřela.

A pěkně mě to štve.