Týraný muž?

Co je to za blbost? Každý chlap má přece mnohem větší sílu než většina žen! Jak by tedy mohl být týraný ženou! Naopak- to jo, to může být, to se stává. Ale týraný muž? To je nějaký slaboch nebo blbec- a ten si to zaslouží! A když je tedy týraný, proč to nejde někam ohlásit? Na policii například, nebo by měl vyhledat pomoc třeba v nějaké organizaci pro oběti domácího násilí...

Aleš je uhlazený důstojný muž středních let. Vystudoval archivnictví a po celý život pracoval v knihovně. Vyrůstal jako milovaný a hýčkaný jedináček v rodině už postaršího univerzitního profesora a učitelky. Nikdy doma neslyšel (a nevyslovil) ostřejší slovo, nedej bože snad nadávku. Když se ženil, ve snu by ho nenapadlo, že by se mohl ocitnout v situaci týraného muže. Už krátce po svatbě se stávalo, že si na něm žena vylévala zlost-  tu nadávkou, tu nějakou tou ránou, strkáním a podobně. Měla v tom vydatnou oporu ve své matce, která s chutí pravidelně docházela do dceřiny domácnosti dmýchat do ohně.

Aleš doufal, že se žena zklidní, až přijde dítě. To po několika letech skutečně přišlo, ale kýžené zklidnění nikoli. Žena ho teď vysloveně fyzicky napadala, dokonce kopala, a to i před chlapcem, ponižovala ho různými nadávkami. Prakticky neužívala manželovo křestní jméno, byl pro ni KRETÉN. „Kreténe, padej na nákup!“ „Kreténe, jak to, že sis sedl do mého křesla?“ „Honzíku, řekni Kreténovi, ať se jde umýt- smrdí!“

Aleš dostal v padesáti letech infarkt, po léčbě následovala dlouhá rekonvalescence, a po ní- výpověď ze zaměstnání. Žena nyní musela více přispívat na domácnost, kterou dosud financoval převážně Aleš. To situaci pochopitelně přiostřilo: manželka schovala klíčky od auta, které i tak dosud užívala většinou sama, nadávky a nově i kopance byly takřka na denním pořádku...

Aleš se pomalu bojí probudit. Snaží se být co nejvíc mimo domov, pokud se nevěnuje synovi nebo nehledá práci, bloumá po ulicích a domů se navrací, až když věří, že manželka bude spát. Pak si teprve rozloží gauč v kuchyni a snaží se co nejrychleji usnout. Netuší, co bude dál. Rozvod je pro něj nepředstavitelný, nejenom proto, že by přišel o denní kontakt se synem. Jak by to vysvětlil své staré mamince, která nic netuší? Že rozbil rodinu? A kam by se měl obrátit o pomoc nebo aspoň o radu? Vždyť by se mu všude vysmáli! Dospělý, vzdělaný chlap, a neudělá si pořádek ve vlastní rodině!

Zdeněk je také dospělý a také slušně vzdělaný, dokonce zastává významné místo ve významném podniku. Je to hezký, sportovně založený mladý muž, který se ženil z velké lásky, svou ženu dosud miluje a hlavně miluje svou malou dcerku. Žena je v jeho očích krásná, žádoucí a pro něj ta jediná pravá na celém světě. Vede dramatické oddělení v ZUŠ a její práce je pro ni vším.

Zdeněk to chápe, a mimo svou náročnou práci dobrovolně přijal za své povinnosti kolem domácnosti a hlavně své dcerky. Také se snaží ještě přivydělávat ke svému stálému platu, neboť jeho žena je velmi náročná. Ráno odvést malou do školky, pak do práce, opět do školky pro malou, svačinka, hřiště, nákup, vaření večeře, uložení malé, pak úklid. V noci odborné překlady; proč ne- sex je u nich stejně jenom za odměnu, a to bývá málokdy, on většinou něco pokazí nebo žena nemá náladu na blbosti. A pokud přece, chladně kvituje Zdeňkovo milostné počínání úsměšky a odrazujícím, až urážejícím chováním.  

I Zdeněk zná nadávky všeho druhu. I on schytá občas nějakou tu ránu. Nedávno na něm žena roztrhala košili- zeptal se jí, zda by nemohla výjimečně vyzvednout prádlo z prádelny, on se chystá na služební cestu! Neví, co dělat. Kamarádi mu radí pořádně ženušku proplesknout a umravnit. To je pro Zdeňka nepřijatelné- není přece násilník! Vždyť je to jeho žena! Matka jeho dítěte! Když se rozvede, dceru už neuvidí. Žena ji dostane do péče, to je víc než jisté. Ale vzhledem ke své profesi, kdy má pracovní dobu od poledne do pozdního večera, bude nucena odvézt malou k babičce do Košic, a nechat ji tam. Takže dcerku by ztratil, o tom ani v nejmenším nepochybuje.

I na něm se už začíná jeho zoufalá rodinná situace podepisovat. Trpí depresemi a celkově jeho zdraví bere zasvé. Obíhá lékaře a doufá. Že mu pomohou, aby se zas cítil dobře. Že si žena uvědomí, jak ji má rád a jak je důležité zachovat dítěti úplnou rodinu. Že se něco změní a zase bude líp. Ale ani on neví, co si počít.

Týraný muž? Myslíte, že to je opravdu blbost?