„Ty si zahráváš!“

Tuhle větu pronesla moje kamarádka velmi důrazně. „Nešla bych tam ani za prase!“ Zatímco já jsem měla pochybnosti hlavně ohledně absurdnosti celého podniku, protože na podobné věci jsem ze zásady nevěřila, kamarádka argumentovala hlavně tím, že je to nekřesťanské a celkově škodlivé. „Divím se ti, že chceš takhle riskovat!“

Tehdy jsem v rádiu vyposlechla pořad jistého astrologa, velmi sebejistého. S přehledem a přezasvěceně odpovídal na dotazy posluchačů a neuvěřitelně mě dráždil. Jednak na podobné věci principielně nevěřím, jak už jsem předeslala, jednak jsem byla přesvědčena, že je s dotyčnými posluchači smluven a dělá z lidí voly.

I rozhodla jsem se investovat do telefonátu do studia a milého pana astrologa nachytat na blumách. Použila jsem za tímto bohulibým účelem nepřihlášený mobil, představila se smyšleným jménem, uvedla věk a místo narození a nesměle se otázala, zda se v dohledné budoucnosti provdám a budu mít děti. Místo přichystané ironie mi za pár minut poklesla čelist. Dozvěděla jsem se, že již muže mám, ten je pravděpodobně toho a toho znamení (je), rovněž jsem získala užitečné (a přesné) informace o svém synovi, nádavkem i znamení svých rodičů. A tak místo plánovaného rýpnutí jsem se do éteru smutně přiznala, že jsem si chtěla zaprovokovat a nevyšlo mi to...

Po nějakém čase, když už jsem se z toho trochu oklepala, jsem se rozhodla, že pan astrolog projde ještě jednou zkouškou. Našla jsem si jeho číslo a objednala jsem se na návštěvu. Výše zmíněná kamarádka se obětavě uvolila mě doprovodit. Přímo do bytu jsem ji nedostala, ale jistila mě z hospody ve vedlejším domě. Preventivně s sebou vzala Bibli, ve které si po celou dobu zaujatě četla, čímž hodlala neutralizovat ďábelské působení na svou lehkomyslnou kamarádku. Kromě toho jsme byly domluvené, že mi každou půlhodinu zavolá, a já řeknu smluvené heslo na znamení, že je vše v pořádku. Pak ještě existovalo heslo pro případ, když by bylo potřeba urychleně volat policii...

Když jsem konečně vyšlápnula schody do podkroví, kde měl pan astrolog byt a pracovnu v jednom, byla jsem tak vynervovaná, že jsem mu nejdřív vynadala, že nemá v domě výtah, pak že má nízké dveře- bouchla jsem se o futra, a nakonec mu řekla, že jestli je vrah, tak to má teda smůlu, protože jsem jištěná. Ještě jsem ho ujistila, že na horoskopy stejně nevěřím, a pak už jsme přešli k věci.

Uvedla jsem přesný čas, doslova na minutu, a místo narození, pak jsem se zavrtala do fotelu s hrnkem kávy, zatímco pan astrolog pak do svého počítače. Stačila jsem za tu dobu vyřídit dva příchozí telefonáty z vedlejší hospody. Pak se muž zvedl od počítače, vyhrábnul si z tiskárny stoh papírů a s pravítkem v ruce opět usedl naproti mně. Zadoufala jsem, že mě tou půlmetrovou latí nehodlá umlátit (v pauze mezi dvěma hesly), a s potměšilým úsměvem jsem čekala.  

Vložil kazetu do přístroje a chtěl začít hovořit. Vyděšeně jsem ho přerušila. Napadlo mě, že to nahrává pro nějaké nekalé účely, nahrávku hodlá přiložit k mé mrtvole nebo tak něco, takže můj horoskop na kazetě začíná asi takto: „Co je? Co to děláte? Proč to nahráváte?“ Můj jekot. A pak otráveně: „No chtěl jsem vám to nahrát, abyste si to mohla doma v klidu pustit a popřemýšlet o tom. No tak to budete mít i s tímhle tím vším,“povzdychnul si, a konečně začal...

V nejbližší půlhodině jsem se o sobě dozvěděla víc, než jsem si byla ochotná připustit. Nebyl si zcela jist, čím se živím, váhal mezi kantorkou, muzikantkou nebo spisovatelkou. To mě potěšilo, zvlášť ta představa, že bych se mohla někdy živit psaním. Zcela přesně spočítal potomstvo, přičemž naznačil, že tento počet není definitivní. K mému úžasu rovněž spočítal i mé sourozence a přidal pravděpodobná znamení, ve kterém se narodili. Když mi říkal, jaké choroby mají moji rodiče, už jsem nebyla ani schopná zvednout kamarádce mobil. „Zvedněte to, ať nám sem nepošle policii,“ pronesl jen tak mimochodem, když předtím vypnul kazeťák. Pak mě ještě varoval, ať si dám pozor na průdušky, což jsem jakožto astmatička (nemohl to tušit) velmi ocenila, protože mě v tomto směru čeká něco velmi nepříjemného. Jenom když mi na závěr oznámil, že jako majitelka nemovitosti v přírodě budu mít nevyčerpatelný zdroj inspirace ke své tvorbě, (!) ale že po mně sourozenci půjdou po zbytek života ve snaze mě o tuto inspiraci připravit, tak jsem trochu kroutila hlavou; to už snad trochu přehání, ne!

Ne. Neuplynul ani měsíc a skončila jsem na JIPce na plicním. Přiznám se, že jsem si na toho dobrého muže vzpomněla a lehce mně zatrnulo. Že by? Pak jsem ovšem slezla z kyslíku, otrnulo mi a já se rozhodla, že to byla náhoda. Nebudu přece věřit nějakému šarlatánovi! Po nějakém čase jsem se ale skutečně stala majitelkou malé polorozpadlé nemovitůstky v lese, kterou mi darovali rodiče. Inspirace habaděj, ale hlavně srdeční záležitost. Píše se mi tam samo, námětů nepřeberné množství. Splnil se mi nejvroucnější sen, znalec nemovitostí nebo kterýkoli z řemeslníků by ovšem- právem- řekl, že zlý. Ale ten teprve nastal. Je to už řada let, ale moji sourozenci se se mnou o mou chatrč stále ještě soudí...