To nevymyslíš

"To nevymyslíš! " Honza vypadal zničeně, až jsem se lekla: není mu špatně? "Je mi špatně", zařval, "šíleně! Schválně poslouchej..."

Na začátku byly křehké kuřecí plátky, dušené se zeleninou. Jemně, ale rafinovaně kořeněné, Ňam! Byl toho plný velký kastrol, vedle se ještě dusila vynikající ochucená rýže. Vůně byla plná chata, cítili ji i sousedi u vedlejší chaty, možná voněl celý rybník a les taky!

Hodlali jsme na celý jeden den a celou jednu noc odjet do Prahy a nechat na chatě jednoho psa, jednu dceru a hned tři syny na pospas osudu. Osudu možná, ale určitě ne hladu! Jan navařil jak pro menší tábor, nezapomněl ani na psici: hrnec drůbežích jater rovněž s rýží a zeleninu, ale vše pochopitelně nekořeněné, se vařil hned vedle. Voněl podstatně hůř, pro lidský nos tedy určitě.

Jeník se choval, jako bychom tu zanechávali bez dozoru několik batolat. Opakoval jim, hrubým odhadem posté, co a jak a kdy a tak, že tomu musela rozumět i psice, natož děti.

Cestou autem jsem přemítala, jestli náhodou nejsem defektní rodič já, neboť jsem zanechala v jihočeském kraji sedmiletou dceru a sice dospělého syna, který ale žije ve svém světě, ze kterého vychází jen sporadicky a nerad, a fenku, kterou čekala oslava devatenáctin, a byla jsem v klidu, zatímco Jan přispěl do domácnosti dvoumetrovými patnáctiletými dvojčaty, a už v autě se mu začalo stýskat.

"Uklidní tě, když ti povím, že v patnácti jsem na tu samou chatu běžně jezdila sama, teda se svým klukem?" zeptala jsem se chlácholivě. "Ani ne", odtušil a divně zacukal hlavou.

Den, který jsme plánovali využít k návštěvám úřadů, lékařů a radostem našich těl, strávil Jan s mobilem na uchu, kterým průběžně atakoval naše děti. Porovnával a následně analyzoval jejich odpovědi, až -chtě nechtě-  sám sebe uklidnil, že je vše v naprostém pořádku.

Kolem druhé hodiny odpolední, kdy jsme blaženě trávili kotletu na přírodno, uprostřed telefonátu se synem zešedl, zbledl, zvadl. Strašlivě jsem se lekla. Lokální bouřka- blesk do chaty? Nemáme hromosvod. Kluci se dali do řezání dříví a vzali si motorovku?  Zůstala každému aspoň jedna ruka? Dcera si udělala ohníček a ten jí nečekaně vyrostl? Ne? Tak co? CO?!

"To nevymyslíš," děl Jan zdrceně. "Kluci říkají, že jim ty játra s rozblemcanou rejží nikomu nechutnají,, co si mají vzít jiného!"