ŠTĚSTÍ, LÁSKA, ČOKOLÁDA - ano, ale nedůležitější je sex!

Se zalíbením znovu obhlédla svou postel: hebké saténové povlečené, před chvílí povlečené, takže nádherně voňavé, plné růžových, krémových a bledězelených kvítků, jakoby přímo ušité pro tuhle příležitost. Na obou nočních stolcích po stranách lůžka malá lampička, díky nimž celá ložnice tonula v nazlátlém teplém příšeří, jako by v pokoji zapadalo slunce. Šťastně si povzdychla. Už ne ONA sama, ale ONI. ONI dva. Spolu!

V kuchyni se nerozhodně zastavila: má připravit vázu? Nejradši by ji přichystala, tu broušenou po babičce, ale co když ON na květiny zapomene? A váza bude nesmlouvavě připomínat, že se zde počítalo s květinami, nejspíš růžemi, zatetelila se při té představě radostí, protože růže ONA přímo zbožňovala a navíc je měla spojeny právě s láskou a milováním...  Nakonec vázu vyňala ze skříňky, pečlivě ji vypláchla a postavila na nenápadné místo na knihovně: přinese-  bude po ruce, nepřinese-  nebude tak na očích.

Osprchovala se, použila ovocný sprchový gel s vůní červeného pomeranče, který tak skvěle voněl, že stěží odolala pokušení si trochu líznout; klidně se pak půjde osprchovat ještě jednou, s NÍM, ale pít to fakt nebudem, uchichtla se v duchu; na pochutnání tu budou jiné dobrůtky, pomyslela si a trochu se přitom začervenala. Jaké to asi bude- poprvé spolu?

Na malý servírovací stoleček připravila vysoké sklenky na šampaňské, které se chladilo v lednici. To bude muset otevřít ON. Do malé broušené dózy naaranžovala čokoládové tyčinky. Byly výtečné, ale ONA s nimi měla i jiné plány. Neměla by si to vyzkoušet? Rozhodla se, že je to nezbytné; co kdyby to nakonec nešlo?  Vybrala si nugátovou, kterou odhadla jako nejměkčí. Rozhalila a následně odhodila župánek a s napůl rozbalenou tyčinkou se postavila před velké zrcadlo.

Nejprve jemně naslinila koneček čokoládky. Natřela si rty na hnědo a pak přiložila rozměklý hnědý hrot na krk. Tenký sladký hádek se pomalu vinul po krku, omotal obě klíční kosti, a nakonec sklouzl na ňadra. Slastně si povzdychla. Ostýchavě si obkroužila oba dvorce, jen o málo světlejší než čokoláda, na chvilku se zarazila, ale pak odhodlaně a s neobvyklou naléhavostí natřela čokoládou i růžové bradavky. Zatočila se jí hlava. Představa, že by ji takhle viděl ON, a putoval svými rty po vyznačené stezce, byla fantastická...  Odhodlá se k tomu nebo se bude před NÍM stydět? Netušila. Věděla jenom, že po tom touží. Touží po tom tak, že je jí až na omdlení!

Probralo ji až zadrnčení zvonku. Trhla sebou: zrcadlo odráželo její nahé, čokoládou pomalované tělo. „Pojď dál, já se ještě opláchnu,“ zašvitořila, když poznala JEHO hlas v domácím telefonu, pootevřela dveře a znovu skočila do vany. Já se snad změním v červený pomeranč, pomyslela si pobaveně, jsem tou vůní úplně promořená! Zaznamenala, že se zavřely dveře od bytu, vzápětí mužný hlas zahalekal pozdrav. „Hned jsem tam!“ zavolala z koupelny, zatímco ze sebe chvatně oplachovala zbytky čokolády. „Zatím se posaď!“

Rozzářeně vyšla, na sobě opět župan, pečlivě zahalený až ke krku. S radostným očekáváním a nepřehlédnutelnou láskou v očích na NĚJ pohlédla.

Seděl v křesle, nohy daleko natažené před sebou, na klíně poloprázdnou dózu, a...DOŽÍRAL POSLEDNÍ ČOKOLÁDOVOU TYČINKU!