S vlasem medovým...

„Ty budeš jednou plešatá, uvidíš!“ prorokovala mi máma víceméně celý život. To když: jsem nenosila v zimě nic na hlavě, myla si hlavu každý den,tužila a natáčela si každé ráno ofinu, abych ji neměla nad čelem jako kšilt, česala se marnivě před zrcadlem a rovněž marnivě odmítala sponky a gumičky a chodila ve větru s rozpuštěnými vlasy dlouhými až do pasu jak divá žena...

Určitě to nemyslela nijak zle a určitě by byla smutná, kdyby tušila, že na její slova zřejmě skutečně dojde, i když z jiných důvodů, ze kterých by byla ještě smutnější. A asi to ani nebude tak dlouho trvat, jak tak koukám do zrcadla, které mám pověšené naproti psacímu stolu. Má vlasová pokrývka vypadá jak prožraná od molů.

Vždycky jsem si zakládala na tom, že nejsem nijak zvlášť samožerná. Co mi příroda nadělila, popadla jsem bez reptání, a žádné štráchy. S ničím. Díky, mohlo to být i horší, beru. A komu se nelíbím, ať se dívá jinam! Teď ale zjišťuju, že tak hrdá a nezávislá přecejenom asi nebudu.

Mám nakročeno na docela slušnou bleskovku, a vadí mi to čím dál víc. Jestli jsem donedávna každé ráno dvakrát potřásla hlavou a jednou prohrábla kštici rukou, a byla jsem učesaná, teď pravidelně a docela složitě vyrábím přehazovačku, abych zakryla problematické místo. Jako pocit nic moc, musím říct. Vždycky jsem odsuzovala chlapy, kteří se nedokázali vyrovnat s úbytkem kožíšku na hlavě, obzvláště mi přišla nedůstojná ta přehazovačka. Notabene chlap bez vlasů může být vyloženě sexy! Například Fantomas, věřím, je dodnes součástí erotických fantazií nejedné ženy!

No, já bez vlasů až tak sexy nebudu, obávám se. Vyzkoušela jsem proto kde co: kopřivy (vlasy padají dál, pouze mi ztmavly, na což si po svém celém blond životě těžce zvykám), oves (už skoro řehtám, jak jím jsem přecpaná, přibrala jsem dvě kila, vlasy padají dál), vitamíny z lékárny - byly tak nechutné, že jsem najisto počítala se skvělými účinky, tyto se však nedostavily. Koneckonců - prodával mi je, i šampón proti padání vlasů, mimochodem, magistr s dokonale vyleštěnou lebkou, což mě mělo trknout.

Pan doktor, mimochodem s přehazovačkou, která si promyšleností a provedením nikterak nezadala s tou mou, vyjmenoval množství možných příčin, načež mně položil několik otázek doslova na tělo. Nemoc, léčba, stres...Zaplatila jsem svou kšticí. Mohlo to být dražší, já vím.  Koukal na mě nevěřícně: co mi jako není jasné? V zásadě jsem šťastnou majitelkou všech faktorů, spouštějící lysání. Přičemž jeden souvisí s druhým, oba dva pak se třetím, a tak dále... Ne že bych to netušila už předtím. Teď to ale mám definitivně potvrzeno.

Cestou domů jsem umanutě sledovala lebky svých bližních. Všechny mi přišly neobyčejně, a hlavně absolutně nezaslouženě  zarostlé. Všechny mimo té mojí, abych upřesnila. Nejdřív jsem byla otrávená, středně intenzívně jsem se litovala, ale pak jsem se uklidnila. No tak co.

Jsem zcela objektivně živá, víceméně už i zdravá. A to se počítá. Vlasy počítat nebudu. A jestli se naštvu, udělám z toho ještě přednost! Ano! Budu originál! Žádná přehazovačka! Žádná paruka. Žádný šátek či turban! Zavedu novou módu! Hrdě! Budu coby Fantomaska vstupovat do erotických představ! Hip hip hurá!!!

Ale hlavně budu doufat, že mi ty vlasy zase narostou!

P.S.: Jedná se o fikci