Poslední sex starého muže

Jak se po celou dobu bál své představy- prostitutky s obhroublým hlasem i chováním, vyzývavě oblečené, tak teď byl příjemně šokovaný.

Paní středních let, která mu otevřela, vypadala skoro mateřsky. Příjemně zaoblená, jednoduše oblečená, delší rovné vlasy měly odstín zralých kaštanů z jeho dětství, kdy je s kamarády sbírali, a nosili lesníkovi, ale nejhezčí měla úsměv. Milý, skoro laskavý.

„Karel Novotný,“ představil se a uctivě nadzdvihl klobouk, jak byl zvyklý.

„Já jsem Hana,“ řekla prostě. Její hlas už znal z telefonu: teplý, trochu zastřený alt.

Najednou mu přišlo absurdní ptát se po sexu a všech těch věcech okolo. Obchodní stránku, jak to ohleduplně opsala, ale vyřešili hned zkraje. Hana jednala stručně, věcně a velmi taktně, za což jí byl Karel vděčný. Dost se toho bál, popravdě si vůbec neuměl představit, jak platí za intimní chvíle cizí ženě a tlačí ze sebe své požadavky.

Inzerát byl jedna věc, osobní setkání ovšem druhá, a úplně jiná.

Čím dál uvolněněji si povídali nad hrnkem čaje a bábovkou. Nechyběly ani obložené chlebíčky, dokonce Karlovy nejoblíbenější: s vejcem a majonézou.

Karel žil léta sám, a mimo setkání se starým kamarádem ještě ze školy, Lojzou, si málokdy vykládal. Se sousedkou, to jo, pár slov na schodišti. A nebo v obchodě na rohu, kam pravidelně chodil. Ale takhle příjemně už dávno ne. Vlastě od doby, co mu zemřela žena…

Hanu všechno zajímalo, čas od času se usmála a připojila vlastní postřehy, a Karel si skoro říkal, že už tohle je nádhera, i bez sexu.

Nakonec na tohle téma zabrousila Hana. Už věděla o Karlově touze ještě alespoň jednou zažít milování, i o jeho obavách, zda se mu to vůbec ještě podaří. Po sedmdesátce už to není pravidlem, to je jasné. Uklidnila ho, že i kdyby selhal, svět se nezboří. A ona ho v tom rozhodně nenechá, usmála se, a Karel jí její široký úsměv vděčně oplatil.

„Prostě si spolu užijeme pohodu,“ pronesla trochu laškovně, “prostě příjemné odpoledne, ono nějak bude,“ to už se spolu svlékali v koupelně. Nejdřív každý sám, pak navzájem. Karel nemohl spustit oči z jejích prsů, kyprých a pozoruhodně pevných, s výraznými narůžovělými bradavkami. Neodolal a přisál se k nim, spíš jako kojenec, než milenec, něžně a dlouze. Hladila ho přitom po hlavě, taky spíš jako děcko. Byl šťastný, jako už dávno ne. To už se přesunuli z koupelny do ložnice, na velké letiště, a on se stále nemohl nabažit jejích ňader. Jemně mu sunula hlavu níž a níž, až se octla na jejím trochu vystouplém teplém bříšku. Zjistil, že i tady je mu krásně. To už mu nelaskala jenom hlavu.

„Počkej,“ pošeptala mu zadýchaně po chvíli,“ lehni si teď na chvilku, jo? „ Měla přivřené oči a nepopsatelný výraz ve tváři. Vášnivý, ale především něžný. Vlastně naprosto vytěsnil, že je právě s prostitutkou. Byl zamilovaný a miloval se! Splnil se mu jeho sen!

Nasedla si na něj a její prsy se mu již opět rozkomíhaly v teď už pravidelném rytmu před očima. Laskal je očima i rukama. Trvalo to jen pár minut, ale věděl, že tenhle obraz bude mít uložený v paměti do konce života.

Nezlobil se na svoje staré tělo, naopak, byl pyšný a ani se nestyděl za selhání, se kterým původně vlastně počítal hned zkraje, byl šťastný, k slzám šťastný, když poprvé v životě zažil ženskou hlavu ve svém klíně a na oplátku pak spočinul v jejím, horkém a voňavém....

Cestou domů se zastavil v květinářství.  Pečlivě vybral zajímavou kytici a nechal ji poslat na jistou adresu. „Děkuji Ti, milá Hano, z celého svého srdce Ti děkuji!“ Nic víc na přiložené kartičce nebylo.

Doma si lehnul a hlavu si podložil rukama. Voňavýma rukama…Schválně si je neumyl!

Usínal, hlavu plnou její vůně a vzpomínek, a neskutečně se těšil na zítřek…