Nejlepší kamarádka

Víte, podle čeho se vybírají kamarádi? Dostala jsem zaručený návod, jak na to a spěchám se s vámi podělit. Vždyť kamarádi jsou jedna z nejdůležitějších věcí v životě!              

Cestou ze školy vždy s dcerou probíráme, co bylo toho dne nového. Nejde ani tak o učení, jako o společenské vyžití. To klade moje prvňačka na přední místo. Je až extrémně společenská, doopravdy je šťastná jedině v chumlu kamarádek a celkově spřízněných duší.

"Alice dneska řekla, že je nejlepší kamarádka, protože mají s rodičema hóódně penízků, takže má nejlepší oblečení a hraček, kolik chce," pronesla Nanda zadumaně. "Já si ale stejně nejradši hraju s Deniskou."

Okamžitě mi naskočil Malý Bobeš, se kterým si nechtěla hrát Boženka z rychty. Pak se přidala Čapkova Chudá noční košilka, která neměla vůbec žádné vyšívání, takže bohatá vyšívanka se s ní nebavila. Anna proletářka tu pak byla cobydup.

"Mami, a my jsme ale taky docela bohatý, ne?" zadoufala Nanda a já duševním zrakem zapátrala ve své šrajtofli. Alice by i se svými rodiči nade mnou hořce zaplakali, ale bylo už i hůř!

Moje přednáška dcerce se nesla v duchu ideálů. Nejlepší kamarád nemusí být vůbec bohatý. Ale má nás rád, rozumíme si spolu, je připraven kdykoli nám pomoci. Utěší nás, když je nám smutno. A peníze fakt nejsou všechno, zakončila jsem rozšafně.

"Takže my nejsme bohatý," shrnula to Nanda. "Nando, máme co jíst, máme hezký domov, co na sebe, hračky máš taky, a nevadí snad, že nemáš, na co si ukážeš. Máme dobrou rodinu, kde se máme všichni rádi..."

Malá přikyvovala, ale když jsme došly k drogerii, ukázalo se, že by nutně potřebovala jelení lůj, který už zase ztratila. "Když teda nejsme tak bohatý, tak který si mám koupit?" ukázala mi růžový- malinový a oranžový s vůní manga. Očička jí blikala z jednoho kousku na druhý.

"Víš co, tak si dneska vezmi oba dva," rozhodla jsem zcela v souladu s její představou. Zbytek cesty pročmuchala s nosem zabořených do pomád a sociální situaci (prozatí) odsunula do pozadí.

"Tak jsem to dětem vysvětlila!" Nany nazítří vesele i pyšně poskakovala po chodníku a trochu mě napínala. "Cos jim vysvětlila?" "No to!" odpověděla mi káravým tónem, jako že neudržím myšlenku do druhého dne. "Kdo je nejlepší kamarádka, přece!"

Zastavila jsem se, abych v klidu sklidila sladké plody mé výchovy. "Řekla jsem, že nejlepší kamarádka jsem já!" Hmm...

"Jo?" opáčila jsem nechápavě.

"Já! protože jsem si do školy přinesla dva loje! Jeden pro sebe a druhý pro nějakou kamarádku, kdyby měla taky suchou pusu! "

Takže: nejlepší kamarád je ten, kdo má u sebe hojivý balzám na rty i pro nás.