Kterak jedno batolátko zlikvidovalo celý učitelský sbor

Jedná se o batolátko roztomilé a krásné, s hlavičkou samá zlatá kudrlinka.( Malý sameček, ale to nehraje žádnou významnou roli.) Dorazilo do jednoho nejmenovaného předškolního zařízení, vybaveno medvídkem, lahvičkou se sosákem a ... zásobou virů.

Standardně brečelo už ve dveřích, neb si těžce zvyká, takže obratem skočilo do náruče jedné hodné paní učitelce, pak paní ředitelce, a nakonec mně, když jsem přišla na odpolední. Pobyt v mé náruči byl jeho labutí písní. Ohodil mě shora dolů, a když jsem ho šla zušlechtit, z dola nahoru. A znovu. Šla jsem zušlechtit tentokrát sebe, a sameček se uchýlil do péče další učitelky. Bledý, smutný, s teplotkou, a zjevně s nějakou tou střevní chřipajzničkou, takže ředitelka zavolala mamince, aby si proň urychleně přišla...

Druhý den mě překvapily divné zvuky v mém vlastním břiše. Jako když nasypete do odpadu louh a zalejete horkou vodou. Nedivila jsem se dlouho, neb jsem měla jiné starosti. S věrným kbelíkem, který jsem nepouštěla z ruky ani na vteřinu, jsem pobíhala mezi postelí a WC jak posedlá. Zabalená do ledových obkladů, za dveřmi vyjící feny, které se mnou soucítily. Musela jsem myslet na ubohého samečka: chudáček, jak mu včera muselo být blbě a přesto musel do práce...

Já jsem nešla, protože s horečkou se mi špatně chodí, a to nemluvím o tom, jak bych dorazila zbytek osazenstva, velkého i malého, v zaměstnání. Když jsem se omlouvala ředitelce, huhlala na mě přes svůj osobní kyblík, že mě naprosto chápe. Je na tom stejně! A ostatní zúčastněné učitelky zrovna tak! Kolegyně mi popsala situaci slovy: „Jsem vy... a vy... z podoby!“  A druhá: „Jsem mrtvá!“ A já vím přesně, o čem mluvily...

Byl vyhlášen krizový stav, a přivolány pedagogické posily z paralelky. Nakonec jich ale nebylo třeba: z naší třídy dnes nikdo nedorazil; prý střevní a žaludeční potíže.

Vlastně dorazilo jedno jediné dítě: sameček...