Jak k tomu to dítě přijde aneb Učme se od Indiánů!

Tak nám začal nový školní rok. Ve třídě mám několik Žofinek, dvě Emy, tři Sáry, zbytek jsou Honzíci, Samové, Maxové, Matoušové a Kubové, sem tam nějaký ten Michael. A podobně to vypadá i v ostatních třídách. Před nedávnou dobou bylo stejným způsobem „předanielováno“, „přenatálkováno“ a „přenikolkováno“, a když jsem ve školství začínala, frčeli Terezky, Báry, Verunky, Kačenky, Davídkové a Tomáškové. Každoročně jsem napnutá, co za jména se zas vyrojí.

Vždycky jsem si říkala, jak je tohle možné? Jak se ti lidé domluví? Kdo určí, která jména mají právě přijít do módy? A proč rodičům nevadí, že je jejich dítě jedním z mnoha už podle křestního jména? Nic proti samotným jménům! Jsou většinou hezká, a když se ještě navíc pěkně řeknou a mile používají, padnou a sluší. Ale není to škoda?

Někdo může namítnout, že se po nikom neopičil, ani neotročil módě; to jméno se mu prostě líbí, tak je zkrátka a dobře dal svému potomkovi. Někdo je v tom fakt nevinně, jako například já: když se mi narodil syn, nebylo po nějakém Matyášovi široko daleko ani vidu, ani slechu, a za pár let? Zamořeno! S nadsázkou tvrdíme, že jsme toto jméno po předlouhé pauze vzkřísili a dali do oběhu právě my!

Když se mi sejde více stejných jmen, snažím se vymyslet nějakou odvozenou zdrobnělinku, speciálně určenou pro jedno každé takto potrefené dítě. Zpravidla je to přijato s nadšením, ovšem pokud je „případů“ víc, poněkud dochází inspirace. A dojde k tomu, že dítě je odmalička oslovováno jménem i příjmením, což se mně osobně nelíbí a to nejenom proto, že to je nepraktické: než to všechno ze sebe vylomíte, je po sezóně…

Indiáni to měli mnohem propracovanější, to vám řeknu, (pokud tedy Karel May nekecal). Každý z nich měl svoje vlastní jméno, právě jen pro něj vymyšlené, většinou se k dotyčnému dokonale hodilo, popřípadě přímo vystihovalo jeho vlastnosti nebo podobu. Každý hned věděl, o kom je řeč!  Netvrdím, že je nutné v zájmu originality zacházet tak daleko, že pojmenuju dcerku třeba Upištěná myš nebo Ukecaná voda, ale za zamyšlení to stojí, ne?

Přimlouvám se za děti i učitelky…