Což takhle trochu ztišit, prosím!

Hned zkraje předesílám, že hudbu miluju, v obrovské míře konzumuju, částečně se jí i živím. Zkrátka bez ní bych si svůj život neuměla ani nechtěla byť jenom představit.

Hudba na mě působí neobyčejně silně, s nadsázkou mohu říct, že mě dokáže doslova očarovat- vyvolává vzpomínky, mění moji náladu, chování, všechno. Nejenom proto tedy nutně potřebuju mít možnost vybrat si, kde, kdy, s kým a co budu poslouchat!

Ve všech obchodech, kde nakupuju, tohle samozřejmě neví. Melodie nejrůznějších žánrů tam drnčí od rána do večera jak na pouti. Mají přilákat zákazníky ze široka daleka? Možná si obchodníci myslí, že tou hlasitou hudbou donutí lidi k většímu nákupu. Tohle fakt nevím. Co ale vím bezpečně, že mne to k většímu utrácení nemotivuje, spíše naopak, a když je v obchodě hodně lidí, což je skoro pokaždé, šplhá mi to prudce na nervy...

Můj dnešní zásobovací akt patřil k těm vydařeným, ale zdaleka ne k ojedinělým. Hned při vstupu do hlavních dveřích a posléze do výtahu mě doslova omámil Elton John. Na jeho písničky mě balil můj první kluk. Okamžitě jsem se propadla o osmadvacet let nazpátek. Vypůjčený byt, stará poškrábaná deska, ovocný likér od Jelínka, vzrušující blízkost dvou mladých dychtivých těl a vše zaplavující touha...Tyhlety podmíněné reflexy jsou neuvěřitelná věc! Naštěstí se mnou ve výtahu jela nějaká paní a dědeček s berlemi, jinak nevím nevím!

Mléčné výrobky jsem absolvovala s Michalem Davidem; než jsem objevila ty správné jogurty a tvarohovou pomazánku, o másle nemluvě, byla jsem ubitá jak po dvojité hodině aerobiku.

Moravanka v oddělení nápojů mě také nenechala chladnou, vždyť  krok- sun- krok s minerálkou v každé ruce nebyl žádný špás.

Vedle jsem po bleskovém rozmyslu usoudila, že rum do perníku není nezbytný, zatímco úprk s vozíkem z uzoučké uličky, z obou stran hustě obestavěné láhvemi s alkoholem, ano. Vzhledem k tomu, že začali hrát mou oblíbenou píseň „Dynamit“, by šlo o zdraví mně i mé peněžence...

Ale mělo být hůř! Jestliže dosud jsem jakž takž dokázala fungovat, u kasy silně přituhlo. V rytmu jakési novodobé country, která mi asociovala jízdu na koni, jsem nebyla schopna ani vytáhnout příslušnou bankovku z peněženky, neb jsem byla nucena cválat a pokyvovat hlavou. Drobné ze mne doslova pršely, posbíral mi je nějaký mladý pár, který si musel myslet, že mám nějaký záchvat nebo jsem si něco šlehla. Ještě mi složili nákup do igelitky a zamávali. Ponižující, ale byla jsem jim vděčná.

A ani to ještě zdaleka není to nejhorší!

Blíží se doba Vánoc, v obchodech tradičně v předstihu. Je vám to jasné - koledy! Už se vidím, jak celá dojatá přes záclonu slz odpočítávám dalamánky! Jak vzlykám při placení! Nebo jak se dorozumívám se špunty v uších, zejména když budu nakupovat po ránu, zapomenu si je vyndat a dojedu s nimi až do práce, což při mé roztržitosti není tak nemožné!

Dovedete si to představit? No já teda jo...