Cikánský čas aneb Kočovní Cikáni jsou blond!

Léto ve školce bývá hravé, vzdušné, uvolněné. Hodně výletů, cachtání v bazénku, bojových her, táboráků, spaní ve školce i ve stanu na zahradě... K tomu všemu patřičně prázdninový program.   

My jsem se rozhodli procestovat celý svět a seznámit se s různými národy. Zahájili jsme Eskymáky, se vší parádou! Tažní psi, sáně, kožešiny..., a samozřejmě spousty zmrzliny! Minulý týden jsme zase  měli cikánský, nebo chcete – li, romský čas. Na ten jsem se obzvlášť těšila: bude spousta hudby, tance, přinesu housle, kytaru, děti dostanou tamburíny, bubínky, a jiné nástroje; to si užijeme!

Pikantní ovšem bylo, že já i přítomná kolegyně, dokonce i ředitelka, která se měla také zúčastnit programu, jsme blondýnky. Druhé dvě kolegyně, které coby brunety mohly důstojně reprezentovat romský národ, odjely k moři, aby ještě více opálily. Rozhodly jsme se, že ač růžové blond, budeme cikánštější než všichni Cikáni dohromady...  

Samozřejmě se na to všichni patřičně vyparádíme! S kolegyní, se kterou jsme měly vést program, jsme se domluvily, že pro vyšší efekt v cikánském úboru už rovnou pojedeme a vstoupíme do školky. Já to měla poněkud snazší, protože jsem jela časně ráno a to většina cestujících ještě poklimbává, takže moje divoce květovaná cyklámenová sukně až na zem, růže za uchem, pentle v copu a náhrdelník ze zlatých penízků nikoho až tak nevzrušoval, kolegyně jela na devátou, a to už si ji v MHD vychutnali. V uších masívní zlaté kruhy, černý krátký živůtek, který jí ustavičně sjížděl z ňader, růže tentokrát ve výstřihu, oranžová, aby ladila s dlouhou sukní, vlasy až do pasu rozpuštěné, korále... Přírodní pigment pak doladila umělým. „Fotili si mě nějací turisti,“ smála se. „Doufám, že ne zadara?“ přeptala jsem se přísně, ale kolegyně jenom mávla rukou. „Jsem měkká, zadara...“

Den jsme zahájili směsí čardášů. Paní kuchařka dostala foťák, a nevěděla, koho fotit dřív: děti v kostýmech tančily jak o život, ředitelka i kolegyně se vlnily mezi nimi, já všechny obcházela s houslemi. Pak jsme si všichni prohlédli fotky a obrázky ze života kočovných cikánů. Děti hlavně zaujal ten s ozdobným vozem, tažený koníkem, ze kterého vykukovaly černé kudrnaté hlavičky cikáňat, co jsem malovala při snídani. Bylo vidět, že trpce závidí. Poslouchaly, ptaly se, pak jsme „okovaly“ plyšového i nafukovacího koně papírovými podkovami, a pak přišla ke slovu zase hudba.

Ředitelka zmizela s vyzvánějícím mobilem za dveře. Dozvěděla se, že jí majitelka školy posílá zájemce o přijetí se třemi dětmi na koukačku. Za pár minut dorazí! Ředitelka v černé paruce a úboru na břišní tance, pošitém penízky a cingrlátky vyrazila k brance vítat hosty, a my s kolegyní oněměly. Jedna věc je blbnout před (a s) dětmi, druhá věc je ukazovat se v takovémhle rauši cizím dospělým lidem! Takový plat zase nemáme! Nicméně jsme se opět zapojily do tanečního reje.

A už návštěva stojí ve dveřích! Děti obratem vběhly mezi nás a začaly tančit. Rodiče pobaveně přihlíželi a pohupovali se do rytmu. Všichni byli tak tmaví, že někoho tak tmavého nevidno ani na Žižkově! Ještě jsem zadoufala, že to jsou nějací cizinci, ale když promluvili česky, padla i tato naděje. Uvařili s námi kouzelný bylinkový lektvar v kotlíku, zahráli si na hádanky, zakouzlili si a nakonec naposledy zatančili a zazpívali.

Děti jim šly zamávat k brance. Z odjíždějící Toyoty vykukovaly černé kudrnaté hlavičky a zuřivě mávající snědé ručičky.

Šli jsme na „pravý kotlíkový“ cikánský guláš, všichni pořádně vyhladovělí. Počkala jsem, až mě dojde ředitelka: „Byli to Romové?“ optala jsem se. Ta jenom pokrčila rameny. „Netuším, ale můžete se jich přeptat, v září nastupují!“ odpověděla pobaveně. Mezitím nás došla i kolegyně: „Hele, přiznej se, že sis objednala živou názornou ukázku k programu!“

První cikánský den se vydařil. Ještě pohádku, samozřejmě cikánskou, po spaní ochutnáme kouzelný lektvar z kotlíku. (nerezového, ale na detaily nehledíme). I zbylé cikánské - romské dny stály za to!

Příští týden nás čeká Afrika. Černé kudrnaté kolegyně jsou stále u moře, ale to nevadí; my to dáme i bez nich!