Chci k moři, ale nevím, jak

Šplouchat se, ležet na vlnách, běhat bosky po písečku. Nepatrně se i vyválet na pláži, ale fakt jenom decentně! Cpát se od rána do večera jenom ovocem. Večer se procházet kolem moře (ne teda kolem celého), možná si někde zatancovat v dlouhé rozevláté sukni...

Chci toho snad tolik? Asi jo!

Je to moje letitá touha, zatím nesplněná. Nikdo mi to nebude věřit, ale ještě jsem u moře nebyla. Jako dítě jsem neměla šanci, protože vycestovat s tak početnou rodinou, jako byla ta naše, bylo takřka nemožné, stejně tak nechat snad některé z dětí doma. Slibovala jsem si, že tedy pojedu, až „budu velká“. Párkrát už to bylo „na spadnutí“, ale nakonec z toho vždy nějak sešlo. Buď někdo umřel,  nebo jsem byla těhotná, jednou onemocněl syn, podruhé já, potřetí pes, pak zkrachovala cestovka, která nás měla vyvézt z vlasti, počtvrté nám odjezd zhatila neutěšená politická situaci ve vybrané zemi... V mezičasech pak nebylo sdostatek prostředků, a my jsme chtěli nejméně na tři týdny....

Teď jsem se zatvrdila: letos nebo nikdy! Motivací navíc má být i fakt, že děti do tří let, do kteréžto kategorie spadá dcera, mohou jet zdarma, čehož hodláme využít. Výběr se odvíjí i od jiných věcí. Já například nechci, aby se na mě na pláži koukali nějací korýši. Sestra mi kdysi vyprávěla, jak se po pláži nenuceně procházely nějaké klepetnaté mrchy a poulily na ni oči. To bych se zbláznila! Syn zase nechce do stanů, které jsou blízko sebe, takže je všechno slyšet. Partner nechce hotel, kamínky na pláži, a aby tam bylo moc horko, což nevím, jak bych měla zařídit, neb nechci jet v péřovce.

Další věcí, na které se naše rodina při výběru točí, je doprava. Já nechci do letadla, partner autobusem, syn lodí, já a syn nechceme autem. Dceři je to prý fuk. Nakonec jsme to vyřešili tak, že až dojde na lámání chleba, hodláme si natrhat lístečky, popsat je jednotlivými možnostmi, a pak je tahat z klobouku.

Zakoupila jsem si opalovací krémy s ochranným faktorem 50+, a to v množství mnohem větším než malém, neb se pálím, už když vidím sluníčko na obrázku, z toho samého důvodu i osobní slunečník, který hodlám odložit pouze v noci, maximálně při tom tanci, a skvostné tyrkysové dvojdílné plavky, dceři pak růžové s třešněmi a s volánkem, jak to prý letos nejvíc frčí, a berušky do culíků.

Prostě letos to klapne, kdyby já nevím, co!