Ženský pohled ego neomrzí

Proč si nekoupil to červené auto? Co je to vlastně ten ofsajd? Některé věci prostě ženy nikdy nepochopí, stejně tak my muži nikdy nepochopíme ženy samotné. Měli by jsme se však o to neustále pokoušet.                                                                                  

Ženské myšlení má mnoho podob, začíná zarputilým trváním na irelevantních maličkostech, jako je včasné zavírání lednice nebo sklápění prkýnka. Někdy pak může končit rychlými emočními rozhodnutími, které mají vliv na mnoho let dopředu. To co ale tvoří opravdovou ženu, je její umění drobné manipulace, které bývá doplněno poškádlením mužského ega. Co by jste například odpověděli na větu: „můžeš sbalit ten stan, ty to umíš stejně nejlíp ze všech," když je na závěr doplněná úsměvem či polibkem? Muž to obvykle „zabalí", aby dostál své výjimečnosti, za kterou byl před chvílí pochválen. Ego je pro muže důležitou věcí, aniž by si to každý z nás připouštěl. Žena, která ho dokáže náležitě opečovávat, má pak u nás úspěch a my pak nemáme důvod k záletům. Něco podobného platí i pro ženy, jen v trochu estetičtějším duchu. Ženy obvykle čekají na věty typu: „tobě to ale sluší" nebo „já ti to teda koupím." Když se tento kruh pochval a odměn přirozeně točí, je na světě dlouhodobý vztah.

Muž však musí být neustále ve střehu a nesmí se nechat zaskočit. Zvláště nebezpečné jsou věty, které se vysloví ve zdánlivém bezvětří jarního odpoledne. Věty jako: „chtělo by to vymalovat" nebo „ráda bych někam v létě jela," bývají nejzáludnější. V mužské mysli nezanechají žádnou stopu a jen tak prošumí s lakonickou odpovědí "Jo jo". Později se však člověk dozví, že už to vlastně slíbil a jak jí to může udělat, když už s tím počítá. V těchto situacích nezbývá nic jiného než popadnout váleček a barvu nebo vyrazit s lodí na Ohři. Ženská mysl je zkrátka nevypočitatelná a možná proto jsem tak rád v ženské společnosti.