Už zase tančím

Karneval je dávno pryč, já však ještě stále tančím. Tančím v rytmu života, co člověka chytí a nepustí. Nenechá ho v klidu, protože něco je sladké, něco kyselé, něco je krásné něco škaredé nic však není šedivé.                                                                                                                                                                                                                                                                                                 

La CorunaDavid Galicie má ostré rysy, něčím vás hned dožere a pak zase obšťastní. Má oblíbená ulice Rúa Real je zas plná lidí. Pusa na jednu tvář druhá na druhou a hombre naproti má tu ženskou hnedle očuchanou, jako všichni Španělé. Tohle musím zavést doma, takhle se líbáme akorát v divadle a přitom se to tu zdá tak přirozené. Je horko a já abych hledal zmrzlinu dalekohledem. V Itálii je helado na každým rohu a tady nic? No konečně, „Una por favor.", říkám s jistým uspokojením. Sakra, je samá voda! Takový prachy a chutná to jako zmrzlina na hubnutí. No co, ale je tu stejně pěkně. Kluci, co maj jen sako a děravý boty, tu drhnou kytaru, tak je mi trochu do skoku. Je snazší být bezdomovcem ve Španělsku.

Ve Španělsku jsou pěkný holky, ale co je tohle? No jo, dvě za cenu jedné „chica doble", to je teda něco. Holky jsou tu trochu brdelatý, v tom dobrém slova smyslu, ale co je moc to je moc. Uf, konečně jsem se vyšplhal až nahoru. Výhled z Herkulova majáku je nádhera, tenhle maják tu stojí už 2000 let, co postavili Římané. „Tak tohle asi viděli.", říkám si když se koukám dolů. Výhled nádhera, ale ten vítr by člověka sebral přes zábradlí raz dva. Asi už půjdu, byl to pěkný den...