Proč se nám nechce

Češi tvrdí, že se milují v průměru dvakrát týdně, ale chtěli by třikrát. Realita je však úplně jiná.

Většina z nás jistě uzná, že naplnění našich sexuálních impulsů hraje důležitou roli v tom, jak se v životě cítíme. Sexuální aktivita může přinést mnoho pozitivních efektů. Člověk se více dostává do přítomného okamžiku a stavu bezstarostnosti, zvyšuje se uvědomění vlastního těla, dochází k relaxaci a nabuzení zároveň, produkuje se spousta hormonů, které mají blahodárný účinek na naši náladu a imunitu.

Sexuálně aktivně žijící lidé mají většinou více energie, cítí se šťastnější, spokojenější, využívají více svou kreativitu. Vědomě prožitý sexuální akt v sobě nese nejen složku fyzickou, ale také duševní či duchovní. Zážitek je poté komplexnější a plnější.

Proč si neužíváme sex tak, jak bychom mohli?

Z průzkumů vyplývá, že Češi se milují v průměru dvakrát týdně, chtěli by třikrát. Když vezmeme v potaz, že v průzkumu jsou uvedeny i čerstvě zamilované páry, které se většinou milují i několikrát denně, vychází nám číslo pro běžný dlouhodobější svazek o dost menší. Nejsou výjimkou páry, které se milují jen několikrát do roka, a to víceméně ze soucitu a pro udržení alespoň částečného pocitu partnerství v rámci manželství.

Podívejme se nyní na tři pravděpodobně nejsilnější příčiny tohoto stavu a na možnosti, jak situaci změnit.

1.  Nevíme, o co přicházíme

První příčinu spatřuji v nedostatečné osvětě v oblasti sexuality, jejího prožívání a využití její síly. O sexualitě a jejích možnostech se otevřeně stydí hovořit nejen někteří rodiče, ale i učitelé a dokonce i psychologové. Dle zkušeností a průzkumů pak většina lidí neumí prožít sexuální kontakt na úrovni tělesné i psychické plně vědomě a ve všech aspektech. Sex se bere jako možnost uvolnění energie, orgasmus má pouze genitální rozměr, který navíc spousta lidí neprožije při každém sexuálním kontaktu.

Výsledkem je po úvodních, poměrně hezkých (i když i v tuto chvíli často ne příliš hlubokých a intenzivních) zážitcích postupné upadání sexuální apetence vůči partnerovi, protože po prvotní zamilovanosti, kde velkou roli hrají nejen hormony, ale i novost partnera či partnerky, dochází k zevšednění, stereotypizaci a chuť se zmenšuje.

Oproti tomu plně prožívaný orgasmus je vždy záležitostí obou partnerů a celého těla od hlavy až k patě. Splýváme s druhým, tělo nevnímáme jako hmotné a dobíjíme tím energii. Je to čistá extáze, radost, vibrace a bouře. O orgasmus nám nejde, prostě si spolu vzájemně hrajeme a on se najednou stane.

Není to však hraní za nějakým účelem, hédonistická touha uspokojit svou potřebu „vrcholového“ orgasmu, po kterém často přichází únava (hlavně u mužů), ale spíše hluboké spojení a uvolnění, které energii přináší.

Tato energie není lokalizována kolem genitálií, ale plně proudí celým tělem, prožíváme hlubokou lásku a naplnění. Překonáme čas i své ego a objevíme naši přirozenost a spojení s přírodou. Tomu se říká hluboký nebo kosmický orgasmus.

Změna výše uvedeného není jednoduchá, je to záležitost delší celospolečenské osvěty. Ale pokud by se oblasti sexuality a jejího přínosu pro každého z nás věnovala větší pozornost třeba už na školách (nemyslím tím povídání o menstruaci, prvním pohlavním styku, kondomech a AIDS, což již běžně probíhá), kde by si kluci a holky uvědomili, jak je jejich tělo sexuálně vyladěné, mohli by mnohonásobně zvýšit svou životní energii a cítit častěji vzrušení ze života. A tak si po celý život udržet vášnivost vztahu, což je velmi důležitá součást funkčního a naplňujícího svazku, která pomáhá i k duševní pohodě a souznění.

Samozřejmě je v dnešní době možné si najít mnoho informací v knihách či na internetu, ale většina lidí po nich ani pátrat nezačne, protože neví, že daný prožitek, který mají a je i tak poměrně silný a příjemný, může mít další rozměry.

2.  Myslíme si, že vyhasínání vášně je normální a zákonité.

Další příčinou nechuti k sexu a nevěnování pozornosti tomuto stavu může být i podvědomé přesvědčení, že upadání vášnivé složky a sexuální přitažlivosti ve vztahu je přirozenost a norma. Toto podporují i např. některé evoluční teorie, které tvrdí, že čím vyšší duševní blízkost a delší vztah, tím více se staneme „sourozenci“ a přestaneme na sex mít chuť. Jako rodiče prý již nemáme chuť pokračovat v kontaktech, jelikož „mise“ je splněna, navíc po fázi prvotní zamilovanosti přichází spíše hluboká láska na bázi přátelství.

O těchto fenoménech asi něco ví většina z nás – prvních pár týdnů či měsíců máme přirozeně chuť na milování v podstatě neustále, po této době, která trvá u každého z nás různě dlouho, začínáme postupně zájem ztrácet. Partner/ka se nám jeví méně atraktivní, začínáme vidět různé nedokonalosti na těle i osobnosti daného člověka, jsme unaveni z práce či rodinných povinností.

Je to opravdu nevyhnutelný posun z fáze „prvotní zamilovanosti“ do hlubší formy lásky, která již vášnivost a intenzivní sexuální touhu po druhém neobsahuje? Jsem pevně přesvědčen, že tento stav nevyhnutelný není. Výše popisované jevy platí pro jedince, kteří svou sexualitu nevyužívají vědomě a všemi možnými způsoby, jak bylo naznačeno výše.

3.  Každý je jiný

Posledním bodem je jistě osobní nastavení každého z nás. Různé typy osobnosti mají k sexu jiný vztah. Rozdíly jsou přirozeně i mezi muži a ženami, u kterých fyziologicky a fyzicky dochází k odlišnému způsobu uspokojování a dosahování orgasmu.

Je tedy samozřejmé, že pokud se muž a žena nemilují způsobem, který je hluboce naplňuje, postupně o tuto součást života přestávají mít zájem, minimálně s dotyčným partnerem.

Mnohé z vás možná již při čtení těchto řádků napadlo slovo tantra a její techniky, kurzy či masáže jako jedna z cest, jak výše uvedené zahrnout do každodenního života. Tantra učí, že sex může být zdrojem blaženosti, tantra je o přirozenosti a lásce, spojení sexuality a inteligence, je o poznávání naší životní energie.

Může to být vhodná cesta, nicméně je třeba si uvědomit, že sexuální energie je opravdu hodně silná a nejsou úplně výjimečné případy, kdy člověk po nějakém z tantrických seminářů ulétl do jiných světů a těžko pak hledal cestu do běžného života. U některých propukla i duševní porucha.

Je tedy třeba, stejně jako u jiných alternativních způsobů, dobře zjišťovat, kdo daný seminář vede a jaké má psychologické zázemí, kterým nemyslím jen akademické vzdělání. Dále se v této oblasti objevuje spousta rádoby učitelů, kterým nejde o využití tvůrčího a duchovního potenciálu sexuální energie, ale jednoduše o sexuální orgie. Nejbezpečnější je proto individuální či párová výuka, i když je určitě zajímavý i skupinový zážitek, který má jinou dynamiku. Jde o to, co od daných setkání každý očekává…

Zkuste získat informace o různých přístupech k partnerskému sexu. Potom můžete s partnerem či partnerkou dané přístupy realizovat. Jen pozor, základem je uvědomění, že nejde o techniku, ale o plné ponoření se do přítomného okamžiku. V ten moment si začněte s tím druhým „hrát“. Používám již poněkolikáté slovo hrát, jelikož mi přijde nejblíže tomu, co se poté začne odehrávat.

Hrajte si, prozkoumávejte, hluboce dýchejte, používejte všechny smysly, jemnost. Zapomeňte na sex. Radujte se v objetí, nemyslete na budoucnost, orgasmus, ejakulaci, užívejte si plně přítomný okamžik. Je jedno, co z této hry vznikne. Nic nechtějte, nespěchejte. Čím delší hra bude, tím silnější je potom orgasmus. Přeji hodně zábavy, lásky, souznění a radosti.