Radioaktivní záření mobilních telefonů a BED, banánová ekvivalentní dávka

Co vydává více radioaktivního záření, mobilní telefon nebo banán? Odpověď na tuto otázku je možná překvapivá.(Převážně vážně nevážně míněný blog o nebezpečí banánů a mobilních telefonů.) 

Na obrázku vlevo vidíte mobilní telefon LG2. Shoda barvy krytu telefonu a banánu je jen náhodná.

Rozeberme teď jinou vlastnost – dávku záření, kterou oba předměty při běžném použití působí na váš organismus.

Na jedné straně tu máme LG2, mobilní telefon, který umí jak telefonovat, tak přijímat radiové vysílání. Umí přijímat i vysílat WLAN a bluetooth. Pracuje tedy s kompletním rozsahem všech frekvencí, které mají podobné přístroje k dispozici. Zpracovává frekvence od několika megahertzů (rádio) do několika gigahertzů (WLAN).

Je toto záření radioaktivní a nebezpečné?

Mám pro vás dobrou zprávu.

Ani jedna z těchto frekvencí není považována za „ionizující“. Žádná z nich nevytváří z neutrálních atomů nebo molekul ionty a nemění vnitřní strukturu molekul. Záření mobilních telefonů se tedy nedá považovat za radioaktivitu.

SAR

Záření, které vydávají naše mobilní telefony, se dá ohodnotit veličinou s názvem SAR (Specific Absorption Rate). Jedná se o výkon, který je absorbován živou tkání, vystavenou elektromagnetickému poli. SAR je definován jako výkon absorbovaný v jednom kilogramu tkáně. Má jednotku (W/kg).

Na dalším obrázku vidíte zralý banán. Banán neumí přijímat ani vysílat ani WLAN, ani radiovlny,  takže si na první pohled nemusíme s jeho ionizujícími vlastnostmi dělat starosti. Už na  druhý pohled ale vypadá situace trochu jinak. Banány, stejně jako většina předmětů kolem nás, vydávají slabé radioaktivní záření.

Na vině jsou radioaktivní izotopy, které tyto předměty obsahují. Radioaktivní, tedy nestabilní a rozpadající se izotopy vznikly nejspíše při explozi dávné supernovy v místě, kde později měla vzniknout naše Sluneční soustava. Od té doby se jejich koncentrace neustále zmenšuje, takže je dnes jejich množství už jen minimální. Přesto je jejich aktivita dodnes měřitelná. Jedním z takovýchto izotopů je radioaktivní draslík-40.

Jeden banán obsahuje 0,4 g draslíku. Ten pro změnu obsahuje 0,01 % radioaktivního izotopu draslíku-40. Ten se každou vteřinu rozpadá 12 radioaktivními rozpady, banán má tedy aktivitu 12 becquerelů. Kromě něj obsahuje toto chutné ovoce ještě i uhlík, který má také jeden radioaktivní izotop, uhlík-14. Ten se ale vyskytuje v tak malém množství, že se jeho vliv na radioaktivitu banánu dá prakticky zanedbat.

Pokud  sníte banán, dostanete od něj ekvivalentní dávku radioaktivního záření, která se rovná přibližně 0,1 mikrosievertu.

Nemusíte se o sebe ale bát. Vaše tělo naopak ozáří banán kolem 5000 radioaktivními rozpady za vteřinu, taková je totiž naše tělesná radioaktivita. Ta je mimochodem způsobena právě radioaktivním draslíkem, stejně jako většina radioaktivity, kterou nacházíme v banánu. Draslík potřebujeme ke správné funkci metabolismu, navíc náš organismus obsah draslíku dobře hlídá a přebytečný draslík zase vyloučí.

Facit: naše mobilní telefony nejsou, přes veškerou svou snahu, ohledně radioaktivního záření ani zdaleka tak výkonné, jako jsou … ... banány.  

BED – banana equivalent dose

Zářící banán se ovšem hodí nejen k jídlu. S jeho pomocí se dá vizualizovat množství ionizujícího záření stejně, jako se plocha někdy přepočítává na fotbalová hřiště.

Neoficiální a nepříliš vážně míněnou jednotkou se stala BED, česky – banánová ekvivalentní dávka.

Dá se s ní vyjádřit vliv radioaktivního záření různých zdrojů. Vezměme si příklad jaderné elektrárny.

Největší dávku ionizujícího záření nejspíš zažijete na jejím velíně, nedaleko samotného reaktoru. Maximální dávka, kterou smí dostat personál, jsou typicky 3 mikrosieverty za hodinu. S touto informací mohou asi pracovat jen odborníci, laikům nic neřekne (více o vztazích mezi jednotlivými jednotkami a o tom, co znamenají, si přečtěte v jednom z minulých blogů).

Použijme nyní jednotku BED: v přepočtu to znamená, že pracovník na velíně jaderné elektrárny obdrží tolik ionizujícího záření, jako by během jedné hodiny snědl 30 banánů.

Jiný příklad. Při převozu radioaktivního materiálu ve schránkách CASTOR se záření, kterým schránky ovlivňují své okolí, odhaduje na 50 mikrosievertů za hodinu. To je množství, které odpovídá  500 banánů.

Okamžitá smrtelná dávka radioaktivního záření pak odpovídá 35 000 000 banánům (35 megabanánům).  

I zde se samozřejmě projevuje rozdílné působení radioaktivního záření „zevně“ a „zevnitř“, jak jsem ho popsala v jednom z minulých blogů. Vliv záření alfa se při působení uvnitř organismu například násobí koeficientem 10, zatímco se jeho vliv vně těla může zanedbat, protože ho odstíní dokonce už i slabá vrstva naší kůže.

Působení 35 miliónů banánů vně těla může být samozřejmě stejně smrtelné jako uvnitř těla, pokud se organismus ocitne přímo pod banány. Pokud si ale na 35 megabanánů jen lehnete, nejspíše se vám vůbec nic nestane. Navzájem totiž své záření odstíní natolik, že se k vám naprostá většina z něj vůbec nedostane.