Hrozí Zemi katastrofa? Magnetické pole naší planety v poslední době slábne a magnetické póly migrují. První díl ze seriálu o magnetickém poli naší planety. (délka blogu 8 min.)
Když budete hledat v internetu téma “přepólování”, dostanete nabídku nespočtu webových stránek. Některé se zabývají fakty, jiné ezoterikou. Je ovšem s podivem, že se i poměrně seriózně tvářící vědci nechávají strhnout ke katastrofickým předpovědím. “Kosmické záření prý během přepólování způsobí mnoho milionů případů onemocnění rakovinou!” je jen jedním z (podle mě nekompetentních) scénářů.
Co se vlastně děje během přepólování magnetického pole Země? A jaký to může mít vliv na náš život?
Honba za magnetickým polem
Magnetické pole chrání naši atmosféru před škodlivým vlivem ionizujícího záření přicházejícím z kosmu. Rozhodně ale není ani neměnné ani konstantní. Ve skutečnosti jeho síla neustále kolísá a stejně tak se měnilo v blízké a dávné minulosti.
Zatímco se nedávná blízká minulost (ca. posledních sto let) dá díky vědeckému pokroku a příslušným přístrojům sledovat celkem přesně, můžeme dávné změny sledovat méně přesně. Přesto jsou taková měření poměrně spolehlivá.
Dovolují to nepatrné magnetické částice, přítomné například v horninách. Zahřátím nad určitou teplotu (říká se jí Curieova teplota) se hornina demagnetuje a po vychladnutí v ní zamrzne aktuální mg. pole.
Hádáte správně - jev se dá velice dobře sledovat například u vulkanické lávy. Když víme, kdy daný vulkán vybuchl, můžeme jistit, jaký směr mělo tou dobou magnetické pole Země.
Nejsou to mimochodem jen horniny, kdo podává svědectví o dávných časech. Existuje jedno odvětví lidské činnosti, které jevy kolem magnetického pole odráží podobným způsobem: hrnčířství. I pro hrnčířské pece totiž platí, že se jejich materiál zahřívá - a uchovává v sobě směr magnetického pole, které panovalo při jejich posledním použití. Hrnčířské zboží něco takového samozřejmě udělat nemůže - po vychladnutí bylo z pece vyjmuto a tím se ztratila informace o přesném směru. Přesto mohou i dlaždice, hrnky a cihly podat svědectví o minulosti. Dá se z nich totiž vyčíst, jak silné kdysi magnetické pole bylo.
Změny magnetického pole
… se dělí do dvou skupin. Krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé změny se odehrávají v řádu minut nebo hodin, případně dní nebo měsíců. K těm dlouhodobým patří jevy v rámci desítek až milionů roků.
Je jen logické, že jsou oba druhy způsobeny rozdílnými jevy. Krátkodobé změny jsou vyvolány jevy existujícími mimo Zemi. Naopak dlouhodobé jevy mají na svědomí změny ve struktuře naší vlastní planety.
Krátkodobé změny nejsou moc intenzivní - bývají řádově v jednotkách procent síly magnetického pole. Dlouhodobé změny jsou až stokrát intenzivnější. Patří k nim také kompletní přepólování celého magnetického pole.
Jak vlastně vypadá magnetické pole Země
Dalo by se téměř dokonale popsat jako lehce nakloněný dipól. Jeho maxima se nacházejí v blízkosti severního a jižního geografického pólu Země.
Aby to nebylo tak jednoduché, nachází se momentálně jižní magnetický pól na severu a severní na jihu naší planety. Tak tomu ovšem nemusí být navždy…
Ještě v roce 1900 pozorovali tehdejší vědci dobře vyvinuté dipólové magnetické pole. Dnes, o sto let později, je o 15 % slabší a daleko nejpravidelnější. V rozlehlé oblasti v jižním Atlantiku má dokonce jen zhruba poloviční intenzitu. Dostala název jižní magnetická (nebo atlantická) anomálie.
Jak to bylo v minulosti?
Už na počátku 20. století byly prováděny studie, které se zabývaly magnetickými vlastnostmi lávy různých vulkánů. Od poloviny století se pak přidaly studie na mořských sedimentech. I ony totiž mohou obsahovat malé magnetické částice, které se při usazování orientovaly podle kdysi aktuálního směru pole.
Vědci zjistili, že magnetické póly nesetrvávají na jednom místě, naopak neustále putují polárními oblastmi. Čas od času si dokonce vymění svá místa. Síla magnetického pole nejprve slábne, poté se pole rozmělní a stane se chaotickým. Může mít hned několik severních a několik jižních pólů. Poté si póly vymění místo a pole zase zesílí na původní intenzitu.
Dochází k tomu velice nepravidelně, často ale s periodou několika 10 000 - 100 000 roků. Jak dlouho trvá celá přeměna není jisté - na základě nasbíraných dat se ale zdá, že průměrná délka proměny bude kolem 7000 roků. Byly ale už zaznamenány případy, kdy se ve staré lávě našly stopy neobyčejně rychlých přepólování - v rozmezí několika dnů. V tomto případě ale není jisté, jestli se jednalo o globální pole nebo pole lokální - místní pole, které se náhle objevilo a pak rychle měnilo v rámci dlouhodobějšího přepólování celého zemského magnetického pole.
Budoucnost
Pokud nás tedy opravdu čeká přepólování - neskončí globální katastrofou. I kdyby na části naší planety zmizelo centrální magnetické pole vytvořené tekutým zemským jádrem, budou existovat oblasti, které budou chráněny poli místními.
Je také jisté, že naši předkové bez problémů už několik takových jevů zažili a přežili. Život jako takový jich dokonce zažil mnoho tisíc. Nesčetná přepólování zemského magnetu život v minulosti nijak neohrozila.
Vysvětlení je jednoduché. Neoblomné fyzikální zákony se starají o náhradu ve chvíli, kdy magnetické pole Země na chvíli zkolabuje.
O tom, jak probíhá vznik náhradního magnetického pole - bude příští blog.
