Existuje obyčejnější kámen než je pískovec? Co je vlastně pískovec zač a jak vznikal? Proč časem tmavne? (délka blogu 5 min.)
Není písek jako písek
Jak už naznačuje jeho jméno, je pískovec materiálem, který kdysi vznikl z písku. A tady začíná být celá věc zajímavá. Písek je totiž poněkud extrémní surovinou. Nejen že může mít různé přísady a do určité míry i rozdílné chemické složení - ve své původní sypké formě má navíc ještě vlastnosti, které by u něj člověk nečekal.
Jak vznikal písek a pískovec?
Písek je souhrnné označení pro různé minerály, které zvětraly působením atmosférických podmínek a vody - a rozmělnily se na malá zrnka. Ta mají mít podle definice rozměry od 0,06 do 0,2 mm.
Z pískových usazenin se formoval pískovec působením vysokých tlaků, teplot a také okolního prostředí.
Zpevnění písku do pískovce je následkem nejen stlačení a zahřátí, ale také chemických procesů, které v něm probíhají. Soli, rozpuštěné ve vodě, se dostávají pomocí vodního prostředí na místo určení. Tam písek cementují, zatímco se mohou různé chemické prvky z písku vylouhovat a jiné se do něj pro změnu zase ukládají.
Vysoký tlak a teplota nakonec vodu z nově vznikajícího kamene “vyžene”. Pískovec tak vzniká v silných vrstvách, často je pruhovaný nebo různě zbarvený díky příměsem, které se nacházely v jednotlivých nánosech.
Díky tomu, že se v pískovci nacházejí různé vrstvy s různým složením, podléhají také různé části bloku kamene zvětrávání nestejnoměrně. V pískovci který se znovu dostal na povrch země, pak tak mohou vytvářet jak svislé tak vodorovné průrvy.
Nejobyčejnější kámen
Proč je vlastně pískovec tím nejobyčejnějším kamenem na světě?
Atmosféra naší planety působí neúprosně na všechny minerály na povrchu. Dříve nebo později se působením vody, mrazu a jiných vlivů rozpadají na malá zrnka. Tím je zajištěn přísun písků s nejrůznějším složením. Stejně neúprosné přeměny (sedimentace a klesání do větší hloubky) pak zajišťují zpevňování nově vzniklého písku.
Na rozdíl od uhlí, zmiňovaného v jednom z minulých blogů, se tedy i dnes na naší planetě rozhodně někde tvoří další a další bloky pískovce.
Proč pískovec věkem tmavne?
Nejlépe je to vidět ve městech na fasádách domů nebo třeba středověkých chrámů. Všude tam, kde byl použit pískovec, se z původně světlého, nažloutlého nebo lehce nahnědlého materiálu stávají nevzhledné šedavé nebo dokonce až černé bloky.
Často se říká, že je to následek znečištění životního prostředí - to je ale jen polovina pravdy. Jsou to totiž samotné původní minerály, ze kterých pískovec kdysi vznikal, kdo reaguje tmavnutím - a reagoval by tak i tehdy, kdyby nebyl vystaven (civilizací) znečištěnému vzduchu ve městech.
Mezi původní složky pískovce patří například minerály jako goetit, hematit nebo pyrit. Ty v průběhu času oxidují a barví materiál do červena, hněda nebo jsou dokonce schopny způsobit jeho černání. Další součástí, která může za přirozené “stárnutí” a černání pískovce je bitumen, přírodní kapalná organická složka, která se může v malé koncentraci nacházet i takovém přírodním materiálu, jakým je pískovec - a barvit ho na černo-modro.
I kdyby ale v pískovci nebyly tyto složky, moc šancí na uchování své barvy v dnešním životním prostředí nemá.
Na řadu totiž přijde už zmiňované průmyslové znečištění. Spalováním uhlí a produktů z ropy se do vzduchu dostává látka, které říkáme saze. Saze zná každý z nás - a je zcela zjevné, proč způsobují tmavnutí materiálu, na kterém se usadí. Kromě sazí se na černání pískovce podílí také oxidy síry a dusíku, které se do ovzduší dostávají při spalování (například uhlí a pohonných hmot).
A jako by toho nebylo málo - útočí na barvu pískovce navíc ještě organický nepřítel - konkrétně řasy, které se mohou na pískovci usazovat obzvláště dobře.
Tolik tedy špatné zprávy. Je tu ale ještě jedna dobrá: zbarvení, kterému se pískovec nevyhne, se týká jen jeho povrchu. Už v malé hloubce pod ním si kámen zpravidla uchovává svou původní svěží a světlou barvu. Dá se tedy dobře vyčistit už jen tím, že se odstraní jeho znečištěná povrchová slupka.
