I když není pravým drahokamem, může mít dokonce vyšší cenu než diamant. Materiál perel a jejich cena. (délka blogu 10 min.)
Cena perel
Prvním kritériem, které vás napadne, když jde o cenu perel, je původ. Nejcennější jsou samozřejmě pravé perly, ať už jsou rostlé opravdu “divoce” nebo cíleně pěstované. Perly z chovů jsou vlastně napodobeniny - ovšem napodobeniny stejného původu jako perly “divoké”.
Pro cenu perly je také důležité, v jaké vodě vyrostla. Perly ze slané vody jsou cennější než sladkovodní. Důvod je jednoduchý: mořská mušle vytvoří jen jednu jedinou perlu, zatímco sladkovodní se dá “přemluvit”, aby v ní vznikalo až třicet perel naráz.
Nejcennější jsou pak také perly, které jsou kulovité nebo alespoň symetrické.
Povrch cenné perly nemá mít vrypy nebo trhliny a skvrny. Splnit to je pro perlorodku opravdu těžké. Takže se dá říci, že čím méně problematických míst perla vykazuje, tím je dražší.
Lesk perly má být dobře vyvinutý, rovnoměrný a opravdu dobré perly jsou vždy trošku růžové. Růžová barva se považuje za nejlepší právě proto, že perly jsou nošeny přímo na kůži. Růžová barva s ní dobře ladí. Tím ovšem barevná škála perel nekončí. Výrobci cenných Tahiti-perel například rozlišují ještě kolem dvaceti různých dalších barev.
Materiál, ze kterého se perla skládá
Perleť, ze které je perla vytvořena, je velice zajímavý materiál. Je to kombinace aragonitu (CaCo3), tvořícího nepatrné destičky, a conchiolinu, organického materiálu, který je k sobě vzájemně lepí.
Dříve rozšířený názor, že perly vznikají tehdy, když se do perlorodky dostane zrnko písku (které poté perlorodka obalí perletí), se dnes považuje za nesprávný.
Odborníci došli k logickému závěru, že písek nejspíš nebude pro zvíře, žijící v písku, tak nebezpečný, aby ho mušle identifikovala jako problém, kterého se bude zbavovat obalením perletí.
Důvodem k vytváření perel se dnes považují parazité nebo zranění perlorodky. Na tom je založena i průmyslová výroba perel - jejich pěstování na farmách.
Pěstované perly
Nejdražší perly světa pocházejí z farem na filipínském Palawanu. Perlorodky tu visí přivázané na sítích v moři a roky jsou opečovávány potápěči. Každá z nich dostala umělé jádro, kolem kterého má během určité doby (až čtyři roky) vytvořit perlu. Čas od času je personál vyloví, aby zkontroloval, jestli se v perlorodce perly pořád ještě nacházejí a mají správnou velikost a tvar. To se kontroluje pomocí rentgenu. Zvířata takové zacházení prominou a po chvíli se už zase vrací do moře, přivázané ke své síti.
U sladkovodních perlorodek se dá dosáhnout tvorby perel jiným způsobem: zraněním nebo implantací tkáně jiné ale příbuzné perlorodky. Takovým způsobem se může ve sladkovodní mušli naráz vytvořit až 30 nebo i více perel. Nesmí se to samozřejmě přehnat, když je jich příliš, perlorodka zraněním podlehne.
Barva perel
I když je nejžádanější barvou pastelově růžová, mívají perly ještě řadu dalších barev - zelenou, žlutou, zlatavou, čistě bílou nebo krémově bílou. Existují dokonce sytě modrošedé, šedé nebo černé perly. U barvy záleží samozřejmě na druhu perlorodky - ale také na prostředí, ve kterém žije.
Tahitské perly, pocházející ze stejnojmenného ostrova, jsou stříbřitě šedé až černé. Typický perleťový lesk obsahuje barvy modrou, zelenou, růžovou a fialovou.
Perly s bílou, růžovou nebo zlatavou barvou pocházejí z Austrále, Filipín nebo Indonésie. Japonské perly jsou sice také hodně světlé, ale mají zřetelný nádech do zelena.
“Perleťovost” perly
Nejspíš nejefektnější vlastností perel je ta, která dala celému jevu jméno - perleťový lesk. Vzniká lomem světla na povrchu materiálu.
Perly se skládají z aragonitových destiček, slepených proteinem conchiolinem.
Pro srovnání - takhle vypadá aragonitový krystal, vzniklý anorganickými procesy a ne s přispěním aktivity mušle perlorodky.
Struktura perly má za následek, že její povrch nemůže být z principu nikdy úplně hladký, a tak se dopadající světelné paprsky na jejím povrchu lámou pod různými úhly. To pak vytváří specifický optický jev.
Jak pečovat o perly
Vzhledem k tomu, že je perla přírodní materiál a její součástí je také organická sloučenina, může časem degradovat. Ztrácí pak svůj lesk, může dokonce praskat a loupat se.
Perly by se měly skladovat v prostředí, které je nevysouší. Doporučují se například pergamenový papír. Bavlněné pytlíky oproti tomu nejsou moc vhodné, protože před vysycháním nechrání, i když jistě ochraňují perlu před mechanickým poničením.
To je mimochodem také důležité - perly mají totiž tvrdost jen kolem 3,5 - 4 na mohsově stupnici.
Podobně jako některé pórovité minerály (například tyrkys) se perly moc neradují z kontaktu s potem, kosmetikou, čistícími prostředky, alkoholem (nebo parfémem) apod.
Pokud chcete své perly uchovat dlouho zdravé a krásné, odkládejte je před návštěvou pláže nebo při domácích pracech a sprchování.
K čištění perel se z těch samých důvodů nemají používat chemické prostředky, ale jen voda a bavlněný hadřík.
Zdroje: TRE JOURNAL OF BIOPHYSICAL AND BIOCIIEMI(2AL CYTOLOGY - VOLUME 9, 1961
