Mlhovina v Orionu a její královna

Známá mlhovina v Orionu skrývá ve svém nitru nejteplejší a nejjasnější hvězdu v našem vesmírném okolí. Obří hvězda je mladší, než naše lidská rasa. (délka blogu 5 min.)

Mlhovina v Orionu

Mlhovina v Orionu je známá pod zkratkou M 42 (Messierův katalog, pořadové číslo 42), je to tzv. emisní mlhovina, vzdálená kolem 1 500 světelných let. Nachází se v souhvězdí Orionu (viz obrázek).

Rozkládá se na rozloze 33 světelných let. Její součástí je skupina hvězd, nazývaná Trapez, která je složená z velmi mladých hvězd. O jedné z nich budu psát v tomto blogu.

Mlhovina v Orionu se vyvíjí z velkého oblaku mezihvězdného vodíku, nejčastějšího vesmírného chemického prvku, který vznikl už při Velkém Třesku. V jejím nitru se momentálně nachází nejbližší a nejaktivnější oblast, ve které se formují nové hvězdy. Hubbleův teleskop odhalil prachový disk kolem některých z těchto hvězd. Jedná se pravděpodobně o počáteční stádium vývoje planetárních soustav.

Není tedy divu, že se Mlhovina v Orionu těší u vědců velké oblibě. Jednoho vzdáleného dne se z ní nejspíše vytvoří otevřená hvězdokupa, podobná Plejádám.

Skutečnou královnou této mlhoviny a hvězdou, která jí panuje, je modrá obryně se svítivostí 200 000 našich Sluncí.

Její královská výsost

Dvojhvězda, která dostala romantické jméno Théta Orionis C (nebo 41 Ori C). Je nejjasnější členkou malého čtyřúhelníku, který se nachází uprostřed mlhoviny. Tento čtyřúhelník se dá rozlišit jen dalekohledem. Pouhým okem ho vidíme jako jednu jedinou hvězdu.  

Obě její části této královské dvojhvězdy, které se nazývají C1 a C2, jsou od sebe na obloze vzdálené jen 0,037 obloukové vteřiny.

Hlavní část dvojhvězdy, složka C1, je velká a velmi teplá hvězda s povrchovou teplotou 45 000 K (pro srovnání – povrchová teplota Slunce činí jen 6000 K), vyzařující modré světlo. Théta Orionis C1 je tak na naší noční obloze tou nejteplejší hvězdou, kterou jsme schopni vidět pouhýma očima.

Je těžká jako 40 Sluncí a pořád ještě se nachází na hlavní posloupnosti v Hertzsprung Russellově diagramu. Znamená to, že pořád ještě spaluje své původní palivo (vodík) na helium. Tato reakce probíhá daleko efektivněji u těžkých hvězd než lehčích. Théta Orionis je tedy velice mladou hvězdou. Vznikla teprve před několika sty tisíci let - je mladší než naše lidská rasa.

Její Jasnost

Patří k nejjasnějším hvězdám, které známe. Na našem nebi ovšem opticky nejjasnější není, je od nás vzdálena kolem 1500 světelných roků, jeví se nám tedy spíše průměrně.

To nic nemění na skutečnosti, že horká hvězda Théta Orionis C1 produkuje obrovské množství UV záření. Díky němu se materiál mlhoviny v Orionu pozvolna ionizuje a nejspíše také „vypařuje“. Její záření je také zodpovědné za to, jak vypadá mlhovina v Orionu v našich dalekohledech – jeví se nám jako dobře ozářené až světélkující mračno s načervenalou barvou.

Za tu je mimochodem zodpovědný fyzikální proces, vyvolaný intenzivním zářením extrémně aktivní a horké hvězdy. Vodík, který se jejím vlivem ionizoval, se snaží znovu rekombinovat do neutrální vodíkové molekuly. Přitom vysílá přebytečnou energii ve formě charakteristického načervenalého záření.

Všechny hvězdy vysílají do svého okolí více či méně intenzivní hvězdný vítr, složený z částic a elektromagnetického záření. Théta Orionis C1 své okolí zaplavuje větrem, který je 100 000x intenzivnější, než sluneční vítr. Částice se v něm pohybují rychlostí kolem 1000 km/s.

Magnetická osobnost

Théta Orionis C1 patří k těm několika málo horkým modrým hvězdám, u kterých se podařila prokázat existence magnetického pole.

To z ní dělá mimo jiné zajímavý objekt pro dlouhodobá sledování. Dalo by se u ní například pozorovat zpomalování rotace kolem vlastní osy, způsobené právě jejím silným magnetickým polem. Vědci proto velice přesně určili hodnotu její rotace a dále ji sledují. V současnosti rotuje hvězda s periodou 15,426 (+- 0,002) dne. Pro srovnání, rotace našeho Slunce odpovídá 25,38 dní.

Vědci ale nemusí spěchat. Královna Orionu vybuchne jako supernova až za několik miliónů let.