Typicky zelený kámen s netypickými vlastnostmi. Proč může malachit sloužit jako pigment - na rozdíl od jiných minerálů? (délka blogu 10 min.)
Lidstvo zná malachit už několik tisíc roků. Obzvlášť oblíbený byl v Egyptě - ale také v jihoamerických kulturách. Není divu, jeho intenzivní zelená barva byla symbolem života a jara.
Ve starém Egyptě byl malachit používán nejen jako šminka ale také jako pigment, kterým se barvily zdi. Nejstarší takový nález je starý kolem 9000 let. V novější době se využitím malachitu proslavilo hlavně Rusko. V carských palácích jím byly obloženy celé pokoje (Zimní palác), používal se také na sloupech (např. Isaakievská katedrála v Petrohradě). Velké množství malachitu posloužilo k výrobě drahocenných ozdobných předmětů a šperků.
Malachit - zelený vápenec
Chemické složení malachitu připomíná vápenec. Chemicky je to karbonát se vzorcem Cu2[(OH)2CO3]. Přítomnost skupiny OH- naznačuje, jak vzniká. Velkou roli v tom hraje voda.
Malachit je totiž sekundární materiál. Vzniká z jiných materiálů chemickou přeměnou.
Hlavní podmínkou je přítomnost měďné rudy, ke které dostane přístup voda. Okolí by mělo být bohaté na vápenec. Ten se postupně rozpouští v povrchové nebo podpovrchové vodě, která se prosakuje k měďné rudě. S ní pak reaguje a vytváří typický zelený minerál - malachit.
Jeho naleziště doprovázejí také jiné podobné minerály, například modrý ale nestabilní azurit, nebo chrysokoll, který je chemicky vzato silikát - a ne karbonát.
Malachit tedy není zrovna vzácný, na Zemi je poměrně rozšířený. Jen zřídka se ale nachází v silnějších a vydatnějších vrstvách. Výjimkou jsou naleziště v Rusku, hlavně na Uralu, který je sám o sobě známý svými rudnými žilami. V 19. století se tam těžily bloky, které vážily až 50 tun. To je opravdu hodně. Například v Africe se malachit nachází ve vrstvách, silných jen několik centimetrů. Dnes jsou ovšem i tato stará ruská naleziště prakticky vyčerpána.
Dnes je malachit nejen materiálem pro šperky, ale používá se jako indikátor pro naleziště měďné rudy.
Barva malachitu
Minerál má typickou jasně zelenou barvu. Tu způsobuje měď, která se na jeho chemickém složení podílí až z 57 %. Neudiví vás tedy, že vryp do malachitu není bílý, tak jako tomu bývá u drahokamů, zbarvených příměsmi nebo chybami vzniklými v krystalické mřížce, ale je nazelenalý.
To mu otevírá dveře do světa… pigmentů. Kdybychom totiž rozemleli například smaragd, který má stejně krásnou zelenou barvu, prášek by byl bílý. Jeho barvící přísada má příliš nízkou koncentraci. U malachitu je tomu jinak.
Pigment malachit
Tento minerál se dobře hodí jako pigment například pro fresco - malířskou techniku, při které se barvící složka aplikuje přímo do vlhké omítky. A to je poměrně vzácná vlastnost. Zdaleka ne každý pigment se hodí pro podobnou malbu na zeď.
Důvodem je zásaditý charakter omítek. Spousta běžných pigmentů se v zásaditém prostředí jednoduše rozloží nebo chemicky reagují tak, že jsou coby barvící složky neúčinné nebo nevhodné. Svou barvu ztrácejí nebo ji mohou časem měnit. Malachit, který je sám karbonátem a ve svém chemickém složení má i skupinu OH-, typickou pro zásady, je logicky proti škodlivému chemickému vlivu omítky imunní.
V omítce dokonce malachit může i vznikat z jiných pigmentů - například z azurové modři, která pod vlivem CO2 ze vzduchu a pod vlivem vlhkého prostředí mění své chemické složení. Prakticky to znamená, že modře malované nebe na zdi po čase zezelená.
Starověká ruda
Přibližně před 7000 roky sloužil malachit dokonce jako ruda, ze které se tavila měď. Tehdejší orientální kultury přišly na to, že se žíháním při vysoké teplotě (kolem 800 °C) v přítomnosti dřevěného uhlí (které se zaslouží o redukční atmosféru a z oxidu tedy “vytahne” kov) dá vytavit čistá kovová měď. Zjevně byla tehdy pro lidi kovová měď důležitější než zelený šperk.
Malachitové šperky
Nejčastěji se s nimi setkáte ve formě perel nebo kabochonů - do oválu vyhlazených valounů. Malachit se dobře a rád štěpí, není tedy vhodný pro broušení některým z drahokamových brusů.
Tento na mechanické poškození citlivý kámen se dokonce musí na povrchu často pokrývat ochrannou vrstvou, aby se šperky, které jsou z něj zhotovené, moc rychle nepoškodily. Malachit vykazuje totiž tvrdost jen zhruba kolem 4. stupně na Mohsově stupnici a patří tak mezi poměrně měkké minerály.
Imitace malachitu
Je jen logické, že se tento drahocenný kámen snaží prodejci imitovat levnějšími materiály. A tak se můžete setkat se zeleně zbarveným mramorem nebo achátem - materiály, které vykazují podobnou vrstvenou strukturu jako malachit.
Minerály, kterým se říká červený nebo modrý malachit - nejsou ovšem ani pravé imitace. Malachit je totiž vždy zelený. Jedná se tedy jen o nesprávně použité jméno a samotný minerál je většinou jaspis, někdy také modrý lazurit, který je malachitem jen protkaný.
Vzhledem k citlivosti malachitu k mechanickému poškození, je nasnadě, že se minerál dostává do lidských rukou spíše v rozmělněném stavu jako malé odštěpky. Z takového malachitového štěrku se výrobci přesto snaží vykouzlit větší kusy - jednoduše je slepí. Přípravě slepenců se říká rekonstrukce. Rekonstruované šperky jsou pak samozřejmě levnější než ty, které jsou vytvořeny z kompaktního originálního kusu kamene.
