Kompostovatelné sklo

Existuje jen málo vynálezů, které by změnily chod dějin podobně, jako to udělal objev skla. Dnes si život bez něj neumíme představit (délka blogu 2 min.) 

Na materiál, ze kterého jsou okna, sklenice na pití - ale také čočky dalekohledů, kterými se díváme do kosmu - narážíme doslova na každém kroku. Bohužel je také náročný na výrobu a když doslouží, dělá jeho odstranění problémy. Je totiž nečekaně dlouhověký a odolný. 

Sklo

Sklo je vlastně tekutina. Na rozdíl od vody je ale tekuté při daleko vyšší teplotě. Během výroby skleněných předmětů se sklo šikovně a velice rychle chladí, což zamezuje jeho krystalizaci. Krystalizované sklo je totiž neprůhledné - a to je většinou u skleněných předmětů nežádané. 

Možná jste se už zamýšleli nad tím, co se s ním stane, když doslouží. Sklo se velice špatně rozkládá, dá se tedy jen recyklovat - vyrobí se z něj nové sklo. Ale ani to není úplně jednoduché. Jednak se musí znovu roztavit a potřebuje k tomu podobně vysokou teplotu, při které se kdysi vyrábělo, zároveň ale už nemá sklo ze sběru přesné a jasně definované složení, které měl kdysi původní materiál k výrobě skla. Sběrové sklo pochází samozřejmě z různých předmětů a od různých výrobců, má tedy nejen různé složení ale také různou barvu. Už nikdy z něj nevyrobíte úplně bezbarvé sklo, leda by byly střepy speciálně tříděny a použity by byly jen ty, které jsou bez barvy. Nejnáročnější na podmínky, panující při výrobě,  je mimochodem hnědé sklo. Neházejte prosím proto lahve zelené barvy do kontejnerů pro hnědé sklo (pokud jsou takové kontejnery na různobarevné sklo k dispozici). 

Výroba a recyklování skla je zkrátka drahá a komplexní úloha. Nebylo by lepší mít sklo, které se dá vyrábět při nižší teplotě a navíc se dá kompostovat? 

Naše běžné silikátové sklo se rozhodně kompostovat nedá. Kdybychom například nechali skleněnou tabuli v okně opravdu dlouhou dobu (mnohem delší dobu, než za jakou se rozloží samotný dům, ve kterém se okna nacházejí), zjistili bychom, že sklo za několik desítek tisíc let steklo na zem. Za ještě mnohem delší dobu by ho pak okolní voda a různé chemické reakce nahlodaly natolik, že byl se změnilo … na písek. 

Vědci se nyní snaží vyrobit sklo z jiného materiálu - z peptidů. Takové sklo by se mohlo rozkládat - a to v dohledné době. Alespoň pro některé ze spotřebních předmětů by takové sklo mohlo nahradit sklo ze silikátů, i když skleněné tabule v oknech domů určitě zůstanou v dnešní podobě. 

Vědci z Čínské akademie věd našli směs látek, která je jak biologicky odbouratelná, tak dostatečně tepelně odolná. Použili modifikované aminokyseliny a peptidy – malé molekuly složené z aminokyselin. 

Po roztavení se jim podařilo vytvořit materiál, který je velice podobný sklu. Poté nový materiál analyzovali a zjistili, že má velmi dobré optické a mechanické vlastnosti.

Dá se tedy dobře zpracovávat. Na jeho zavedení na trh si přesto nejspíš ještě nějakou dobu počkáme. Zatím jsou výchozí materiály poměrně drahé. 

Kompostovatelné sklo se bude samozřejmě používat jen u určitých výrobků, všude tam, kde nehrozí, že se sklo rozloží v nevhodnou chvíli. V budoucnu se tedy může stát, že nejen váš džus, ale také sklenice, do které ho naléváte … budou opatřeny datem spotřeby.