Pohled na nebe plné souhvězdí je nám všem jistě důvěrně známý. Jen málokdo si možná uvědomuje, že je zároveň... matoucí. Existují vůbec ty hvězdy, které vidíme na nebi? A vidíme je opravdu všechny? (délka blogu 5 min.)
Svítí ještě vůbec hvězdy na naší obloze?
Kupodivu se to nedá jednoznačně potvrdit. Můžeme jen odhadnout, nakolik je pravděpodobné, že to, co vidíme na nebi, odpovídá skutečné momentální situaci.
Hvězdy nám dávají informace o své existenci pomocí světla. To cestuje vesmírem omezenou rychlostí. Zároveň jsou hvězdy tak daleko, že dokonce i jejich světlu trvá někdy stovky, jindy tisíce let, než k nám dorazí.
Hvězdy nejsou nesmrtelné. V závislosti na tom, jak jsou těžké, procházejí různými vývojovými stádii. Nejrychleji prožijí svůj život ty nejtěžší z nich. To by se mohlo zdát paradoxní, vždyť těžká hvězda má zároveň obrovské množství paliva a měla by podle zdravého selského rozumu “žít” déle.
V obřích hvězdách ale zároveň panují daleko extrémnější podmínky než ve hvězdách malých. Teploty i tlaky v nich dosahují daleko vyšších hodnot - a tak jsou reakce, které v nich probíhají, daleko efektivnější. Termonukleární reakce probíhá ve velkých hvězdách navíc trochu jinak. Zatímco u malých hvězd se stihne promíchat hmota jádra a okrajových vrstev, probíhají termonukleární reakce obřích hvězd v jednotlivých slupkách. V malé hvězdě hoří materiál postupně - a tedy i delší dobu. V obří hvězdě probíhají různé typy termonukleární fúze v jednotlivých slupkách současně - podle toho, jaká v dané slupce panuje teplota a tlak. Zatímco se tak v podpovrchové vrstvě ještě mění vodík na helium, mohou v jádru hvězdy už zároveň vznikat daleko těžší prvky. To všechno přispívá k tomu, že se těžké hvězdy ve vesmíru vyvíjejí daleko rychleji než jejich lehčí kolegyně.
Pouhým okem vidíme na nebi při optimálních podmínkách ty hvězdy, které jsou vzdálené maximálně přibližně 7000 světelných roků. To znamená, že světlo z nich potřebuje až 7000 roků než se dostane na Zemi. Pokud dnes taková hvězda “zemře” (například vybuchne jako supernova), dozvíme se to až za 7000 let.
V našem okolí se moc hvězd s krátkou životností nevyskytuje. Jedním z mála adeptů je například Betelgeuze v souhvězdí Oriona.
Zdá se, že se tato hvězda nachází v konečné fázi svého vývoje. Neustále zmenšuje svou zářivost, zjistili vědci. Je od nás vzdálená jen kolem 400 světelných roků. Supernova se z ní (podle odhadů) má stát až za 10 000 nebo 20 000 roků. Ale i v případě, že by byla bývala vybuchla včera, dozví se to naši potomci až za 400 let.
Na nebi tedy pozorujeme několik hvězd, které už mohou být “po smrti”, aniž bychom to tušili. Ještě zajímavější ovšem je, že se na našem nebi vyskytují hvězdy, které … vůbec nevidíme.
Nenápadné hvězdné sousedky
Ty nejmenší hvězdné sousedky mají totiž tak malý zářivý výkon, že jsou pro nás pouhým okem neviditelné. A není jich rozhodně málo. Zhruba 75 % hvězd patří do této kategorie malých a poměrně chladných - nenápadných hvězd. Převážnou většinu hvězd, které se skutečně nacházejí v našem nejbližším okolí, tedy na nebi vůbec nevidíme - a to přesto, že se díky své velikosti budou nacházet ve své aktivní fázi ještě mnoho miliard let.
Někdy prostě věci nejsou takové, jaké se zdají být.
