Proč se dá sádra použít jen jednou? Jak funguje tvrdnutí sádry? Dá se urychlit nebo zpomalit? Jak udělat ze sádry zajímavou hračku pro malé dětské výzkumníky. (délka blogu 5 min.)
Co je to vlastně sádra?
Sádra říkáme jedné ze solí kyseliny sírové. Její molekula se skládá z kladně nabitého iontu vápníku (Ca2+) a záporně nabitého zbytku (SO4)2-
Oba ionty tvoří pravidelnou strukturu - krystalickou mřížku. Takto vytvořený krystal pak má jednu zvláštní vlastnost. Umí do své struktury brát do podnájmu molekuly vody. Ve struktuře má totiž na ně dost místa (což není samozřejmé, většina krystalů to neumí).
V optimálním případě se sem dají zabudovat hned dvě molekuly vody na jednu molekulu Ca(SO4). Takové struktuře se říká dihydrát. Minerál s tímto složením se vyskytuje ve volné přírodě a má jméno sádrovec.
Jsou to právě (do krystalické mřížky sádrovce) zabudované molekuly vody, které dělají ze sádrovce oblíbený materiál domácích kutilů - sádru. Nejsou totiž připojené příliš pevně - dají se při použití menšího “násilí” z minerálu odstranit.
Hladový (nebo spíše žíznivý) sádrovec má samozřejmě úplně jiné vlastnosti než sádrovec spokojený… a pokud se nechá vyhladovět (vyžíznit) určitým speciálním způsobem, dají se jeho vlastnosti využít ve stavebnictví.
Vzniklý minerál, rozemletý na prášek, váže velice ochotně vodu, kterou mu přidělíte - a ztvrdne pak ve tvaru, který mu určíte.
Jak se ze sádrovce stane sádra?
Trik, kterým vzniká z netečného a spokojeného minerálu sádra, spočívá v jeho rozemletí a ve vypaření volně uložené krystalické vody.
Věc má (jako vždy) samozřejmě jeden háček. Krystalu se to nelíbí. Když mu vezmete úplně všechnu vodu - naštve se na vás. Naštvaný krystal reaguje velice lidským způsobem - a přestane komunikovat. Jinými slovy, vstoupí do protestní hladovky. Vodu už do něj nedostanete - leda chemickým násilím. Řemeslníci ovšem potřebují sádru, která je komunikativní. Takovou, které byla voda uzmuta opatrně - a ne kompletně.
Budoucí sádru musíte nahřát na zhruba 130 °C. Teplota na ni také nemá působit moc dlouho, ale jen do té doby, než ztratí zhruba tři čtvrtiny své krystalické vody.
Její následný souhrnný chemický vzorec pak vypadá takto: CaSO4 . 1 H2O. V sádře se dvě molekuly CaSO4 dělí o jednu molekulu vody. To je velice nestabilní stav. Sádra má vodu ráda. Obě molekuly síranu mají vodu na dosah, obě by ji chtěly mít. Nepatří ale žádné konkrétní z nich. Podle starého známého principu, že člověk chce mít především to, co právě nemá - se tedy sádra snaží získat (a do své struktury zabudovat) další a další molekuly vody... k velké radosti řemeslníka.
Tvrdnutí sádry
Termicky vyhladovělá a žíznivá sádra je velice podnikavá. Pokud se nachází v jejím bezprostředním okolí, dokáže si chybějící vodu obstarat sama. Při delším skladování ve vlhkém sklepě se vám ale může stát, že se sádra při čekání na své použití nedočkavě “napila” ze vzdušné vlhkosti (proto se má skladovat na suchém místě, v plastovém obalu a ne příliš dlouho).
Poté, co se sádra konečně dočkala své porce vody, začne reagovat a vytvářet v práškové směsi nové krystaly - se stejným složením, jaké má dihydrát (sádrovec). Když se podíváte na úvodní obrázek, zjistíte, že sádrovec tvoří dlouhé a tenké tyčinky. Krystaly se vytvářejí v práškové směsi poměrně rychle a tím pádem samozřejmě dost chaoticky. Tvoří se změť pevných tenkých “jehel”, které dávají celé směsi pevnost a donutí ji zachovat tvar, který jí řemeslník určil. Sádra zatvrdla.
Celé se to děje k velké radosti a spokojenosti původně žíznivé sádry. Její spokojenost cítíte i na omak. Když sádra tvrdne, je teplá.
To je pro změnu způsobeno jedním základním vesmírným fyzikálním principem: všechny systémy se snaží najít takový existenční stav, ve kterém mají minimální energii. Vesmír prostě neplýtvá - to je jeho hlavní krédo.
Systém, ve kterém jsou do krystalu CaSO4 zabudovány dvě molekuly vody (sádrovec) má celkově nižší energii než hladová a žíznivá sádra, které voda chybí. Při rautu, který nastane, když sádře vodu přidělíte, přebytečná energie ze systému uniká - ve formě tepelné energie.
Jak se urychluje nebo zpomaluje tvrdnutí sádry?
Běžné sádře to trvá zhruba čtvrt hodiny, než vytvoří dostatek jemných krystalů a pevnou strukturu. Pokud ovšem musíte opravovaný štukový detail držet na stropě čtvrt hodiny, práce se vám znatelně protáhne (kdo by neznal psychologickou, nerelativistickou dilataci času?). Rychlé zatvrdnutí slibuje urychlená sádra. Jak se vyrábí?
Výrobci urychlené sádry využívají znalostí z teorie růstu krystalů. V látkách se nejprve tvoří zárodky krystalů, které pak následně narůstají určitou rychlostí, závislou na okolních podmínkách a druhu látky. A právě tvorba oněch zárodků krystalů může být časově nejnáročnější. Tak tomu je i v případě sádry.
Aby se krystaly sádrovce tvořily rychleji, přidávají výrobci do rychlé sádry tzv. krystalizační centra. Mohou to být zbytky sádrovcového minerálu ale také jiné soli. Dobře funguje například kuchyňská sůl, natron nebo mletý kotelní kámen.
Proto se také většinou udává, že se má sádra rozmíchávat v úplně čisté nádobě. Zbytky solí nebo staré sádry by ji mohly nepříjemně urychlit. Někdy je totiž nutné, aby byla sádra v plastickém stavu k dispozici trochu delší dobu, než jen čtvrt hodiny. I toho se dá samozřejmě dosáhnout - a to nejen v průmyslových, ale také v domácích podmínkách.
Ke “zpomalení” se musí sádře dodat přísada, která brání kvalitnímu propojení nových (právě se vyvíjejících) krystalů sádrovce. Musí to být látka, která se jim fyzicky staví do cesty - a šikanuje je. K tomu se nejlépe hodí rozsáhlé a komplikované organické molekuly. Řemeslník v domácnosti najde takové molekuly například v krabičce s lepidlem na tapety.
Nic ovšem není zadarmo. Tento trik má jednu nevýhodu. Zpomalená sádra má logicky nižší pevnost než sádra originální.
Sádra jako hračka
I když se to možná na první pohled nezdá - je sádra optimální hračkou pro (chemicky zvídavé) děti. Nechte své malé výzkumníky experimentovat a zjišťovat, které kuchyňské přísady tuhnutí sádry zpomalí a které zrychlí. Jak reaguje posolená sádra a jak sádra okyselená octem?
Nakonec je můžete nadchnout recyklací v kuchyňské troubě. Zatvrdlý kus sádry musíte rozmělnit a rozdrtit (například v hmoždíři). Práškovou sádru dáte na chvíli do trouby při teplotě 130 °C (doba, po kterou se sádra regeneruje, je závislá na její vlhkosti, při suchém sádrovém prášku můžete počítat s 90 minutami).
