Bývají červené, zelené nebo třeba černé. Nejcennější variantou jsou zelené kameny, ale jako šperk se nejvíce využívají ty červené - právě ty, které znáte jako … české. (délka blogu 5 min.)
Granáty
Slovo granát pochází z latiny a označuje “zrno”. To zároveň napovídá, v jaké formě se granáty většinou nacházejí.
Chemik dělí granáty do několika skupin. Věnovat se chci té, která je tu domácí. Její odborné jméno je pyrop.
Pyrop
Svou největší slávu zažíval v 18. a hlavně 19. století. Tehdy se vžil pod jménem “český granát”. Má většinou tmavě červenou barvu, někdy s lehkým hnědým nádechem. Chemicky je to silikát - křemičitan hořečnato-hlinitý se vzorcem Mg3Al2[SiO4]3.
Jméno má pyrop odvozené ze staré řečtiny, kde slovo pyrop označovalo krvavě rudou barvu. V dřívějších dobách, kdy se ještě minerály nedaly rozlišovat podle chemického složení, se podobným rudě zbarveným minerálům říkalo souhrnně karfunkl.
Kromě typické temně rudé barvy může být pyrop zbarven ještě i do růžova, fialova, černo hněda nebo do černa - podle toho, kolik obsahuje příměsí železa, chromu a vanadu. Růžová barva je přitom v chemické matrici granátu způsobena příměsí manganu, černá železa a fialová chromu.
Stejně jako ostatních minerálů, zabarvených příměsemi, je vryp do granátu bílý. Pokud ho tedy rozemelete na prášek, nevznikne pigment, který by mohl být použit k malbě (jako je tomu u malachitu, zmíněného v minulém blogu).
Granátové šperky
Šperky s granáty zná jistě každý. V minulosti bylo zpracování granátů v Čechách celým průmyslovým odvětvím - od dolování, přes broušení až po zhotovování šperků. Je to nejen tím, že se granáty dají nalézt v poměrně hojném množství, ale jistě také tím, že se dají používat jako levná náhražka rubínů. Jejich tvrdost totiž dosahuje 7 na Mohsově stupnici (srovnejte s rubínem, který má tvrdost 9), kameny jsou tedy dostatečně odolné, aby se z nich daly vytvářet ušlechtilé šperky. Dají se brousit facetovými brusy, takže nic nestojí v cestě podobnému využití, jaké mají rubíny, safíry nebo třeba smaragdy.
Využít se dají také takové exempláře, které jsou neprůhledné. Ty se sice nefacetují, ale vyhlazují se do tvaru oválů nebo kapek, kabochonů.
Největším granátem, jaký byl kdy nalezen, byl 2,5 metrový krystal. Vážil 37 t a pocházel z Norska. Dvoumetrové kameny jsou známy z Indie nebo USA. Tak velké objekty se samozřejmě nedají zpracovat jinak, že že se rozštěpí na malé kusy, které se pak využívají k výrobě šperků.
Imitace granátu
Ani tento poměrně levný a lehce dostupný minerál se nevyhnul pokusům o jeho imitaci. Jedná se většinou o syntetické spinely nebo skla, zbarvené do potřebného barevného odstínu.
